Milan Benda, Generál Otakar Husák, 2014.

Bronzová busta sochaře Milana Bendy představuje významnou vojenskou osobnost čs. vojenských dějin, generála Otakara Husáka (1885–1964). Autor jej zobrazil ve stejnokroji příslušníka 21. čs. střeleckého pluku ve Francii. První světová válka sehrála v životě Otakara Husáka podstatnou úlohu. Hned na jejím počátku se přihlásil k České družině, první vojenské jednotce Čechů a Slováků na východní frontě. V čele střelecké čety velel mnoha průzkumným akcím. V roce 1917 se účastnil bitvy u Zborova, kde byl zraněn. Ale ještě téhož roku stál v čele prvního transportu našich dobrovolníků na francouzskou frontu. Ve funkci velitele jednoho z praporů 21. čs. střeleckého pluku se v říjnu 1918 zúčastnil bitvy u Terronu.  Po návratu do svobodné republiky se záhy zapojil do armádních struktur. Od září 1920 stál jeden rok v čele ministerstva národní obrany a v této funkci úspěšně dokončil integraci československé armády.

Autor díla, akademický sochař Milan Benda (1941−2017) pokračoval neméně úspěšně ve šlépějích svého slavného otce, rovněž sochaře Břetislava Bendy. Na pražské Akademii výtvarných umění studoval u profesora Vincence Makovského. Z jeho počáteční tvorby ze sedmdesátých let je významná pamětní deska Josefa Mánesa nebo portrét Jaroslava Seiferta. Značný vliv na další umělcův vývoj měla spolupráce s otcem. Společně vytvořili řadu realizací. Jednou z nich je pomník obětem odsunu českého obyvatelstva na Sedlčansku za protektorátu s názvem Lidé bez domova (1978). Jádrem Bendovy samostatné umělecké činnosti se stala portrétní tvorba. Určitou dobu se také zabýval restaurátorskými pracemi (kolonáda v Poděbradech, štuková výzdoba stropu v Trojském zámku). Ve figurální tvorbě se určitým způsobem vrátil k otcovu oblíbenému tématu ženského aktu. Milanu Bendovi byl vlastní neotřelý modernistický přístup k materiálu, s nímž pracoval.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu v roce 2014.