V polovině padesátých let byla dosavadní tvorba Československého armádního filmu obohacena o žánr populárně-vědeckých filmů. Vzniklo společné oddělení vojenských výcvikových a populárně-vědeckých filmů a režiséři, kteří jinak natáčeli hlavně odborné výcvikové filmy, začali zpřístupňovat vojenskou problematiku širší veřejnosti srozumitelnější formou. K nim od počátku patřil režisér Vladimír Horák, jenž se této tvorbě věnoval v armádním filmu i v průběhu šedesátých let.
Do kategorie populárně-vědeckých filmů patří také film „Malý raketový přírodopis“, který Vladimír Horák natočil v roce 1965. Populární formou v něm představuje různé analogie ze světa živých organizmů a raketové techniky. Funkce rovnovážného orgánu raka je ve filmu srovnávána s jednoduchým systémem stabilizace a orientace rakety v prostoru. Podobně jsou přirovnávány schopnosti dalších živočichů (mravenci, netopýři, ptáci atd.) k různým systémům navedení řízených střel: inerciální, povelové po vodičích (protitankové řízené střely), radiolokační a pasivní infračervené (protiletadlové řízené střely).
Film podává skutečně jen zjednodušené informace k prezentované problematice. Závěrem komentář zmíní velké možnosti rozvoje nového vědního oboru – bioniky.
Výrobce: Studio ČAF, 1965
Tvůrci: námět, scénář a režie Vladimír Horák, kamera Jiří Ployhar, hudba Jiří Šust, zvuk Karel Cajthaml, vedoucí výroby Milan Borota
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, III. kombinovaná kopie, černobílá, 460 metrů (16 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.