V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století vzniklo v Československém armádním filmu několik poeticky laděných dokumentárních filmů zaměřených na práci různých složek protivzdušné obrany státu. Film „Na konci cest“ seznamuje diváka se službou a s životem vojáků na odloučených radiolokačních stanovištích a zejména vidových hláskách, kterým tvůrci věnovali největší pozornost.
Vidové hlásky sloužily k zaznamenání nízkoletících letounů a vrtulníků, které nemohl v blízkosti země a v radiolokačním stínu hor zachytit radiolokátor. Systém vidových hlásek se proto nejvíce uplatnil v pohraničních horách jižních a západních Čech, kde doplňoval radiolokační vykrytí střeženého prostoru československé hranice. Letouny a vrtulníky vojáci zjišťovali jednoduše zrakem a sluchem.
Hlavním motivem celého filmu je představení náročné služby vojáků na vidové hlásce. Jejich pozorování určeného prostoru z otevřeného stanoviště hlásky za každého počasí i jejich běžný život na odlehlém místě uprostřed lesů.
Výrobce: Československý armádní film, 1980
Tvůrci: dramaturgie plk. František Říčka a npor. Ivan Šářec, námět a scénář Josef Harvan a Jan Kutálek, režie Josef Harvan, kamera Karel Cajz, střih Vladimír Cabalka, zvuk Petr Svoboda, vedoucí výroby Pavel Hartman, komentář namluvil Jiří Lábus
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, IV. kombinovaná kopie, barevná, 435 metrů (15 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.