V prvním období své existence se československá armáda v SSSR potýkala s nedostatkem lidských zdrojů. Vítanou posilou se proto stali váleční zajatci a přeběhlíci z řad předválečných československých občanů, kteří sloužili v některé z nepřátelských armád. Největší příliv těchto lidí přišel po porážce slovenské armády u Melitopole v říjnu 1943, po které se do sovětských zajateckých táborů dostalo více než 2000 Slováků. Ti se posléze stali základem 2. československé samostatné paradesantní brigády v SSSR, která se vyznamenala v bojích na Dukle a ve Slovenském národním povstání.
Ukázkou agitační činnosti mezi slovenskými zajatci jsou i dva listy s textem protiluďácké básně, která byla vyvěšena v zajateckém táboře v Usmani. Autorem byl vojín Pavol Turza (nar. 5. 5. 1922). Jednoduchý text se hlásí k myšlence dvou bratrských národů žijících ve společném státě a burcuje k boji proti tradičnímu nepříteli. Báseň je doplněna o zdařilou karikaturu německého vojáka prchajícího z okupovaného Krymu. Reflektuje tak strategické souvislosti nasazení slovenské armády na východní frontě na podzim 1943, kdy Rudá armáda svým postupem odřízla na Krymu umístěnou německou 17. armádu. Definitivně však byl Krym osvobozen až během tzv. krymské operace, která probíhala od 8. dubna do 12. května 1944.
Šířka listů 205 mm.
Do sbírky VHÚ Praha se báseň dostala v roce 1965 převodem z Vojenského historického archivu.