GÓRSKI, Karol (ed.). Jana Długosza Banderia Prutenorum.

Konflikt označovaný jako „Velká válka s křižáky“ nepatří mezi války, o nichž by měl český čtenář běžně povědomí. Někomu však napoví více rozmezí let 1409–1411 a konečným vodítkem je zde rozhodně rok 1410 a bitva u Grunwaldu. Poté si čtenář znalý literární klasiky s největší pravděpodobností vybaví román Henryka Sienkiewicze „Křižáci“ a jeho stejnojmennou filmovou podobu z roku 1960 v režii Aleksandra Forda. Právě s bitvou u Grunwaldu je spjato jedno z děl polského kronikáře Jana Długosze, Joannis Dlugosii Banderia Prutenorum.

Řád německých rytířů měl konflikty nejen s pohany v Pobaltí, ale také s polskými králi. Takzvaná „Velká válka“ představovala jeden z nich. V tomto případě šlo o soupeření pruského řádového státu a relativně mladého státního útvaru polsko-litevské unie, personifikovaného v osobě polského krále a rodem Litevce Vladislava II. Jagiella. Srážka u Grunwaldu, německými prameny a literaturou označovaná také jako u Tannenbergu, nebyla v této válce zdaleka jediným ani konečným střetem, avšak řádu zasadila ránu, jejíž následky se promítly do dalších osudů řádového státu až do počátku 16. století. Obě vojska proti sobě tehdy stanula 15. července 1410 v prostoru mezi vesnicemi Grunwald, Tannenberg (dnes Stebark) a Ludwigsdorf (dnes Ludwigowo). Boj tehdy zahájilo unijní vojsko útokem lehké jízdy, který však křižáci odrazili a přešli do frontálního protiútoku. Bitva se dlouho vyvíjela s nejistým výsledkem a obě strany byly nuceny zanedlouho nasadit veškeré zálohy. V jednu chvíli se dokonce ocitla v ohrožení hlavní unijní zástava, krakovská korouhev, a v důsledku individuálního ataku jednoho německého rytíře mohl být ohrožen sám polský král. Bitvu nakonec rozhodl boční úder houfů, zkonsolidovaných z odražené litevské lehké jízdy a polských těžkooděnců. Řád byl poražen, většina vedoucích představitelů padla. Spolu s bohatou kořistí na bojišti i v křižáckém táboře padly vítězům do rukou i korouhve nepřítele.

Rukopis Banderia Prutenorum, který vznikl těsně před polovinou 15. století, je soupisem právě těchto 56 ukořistěných korouhví. Dílo obsahující iluminace od Stanislawa Durinka opatřil autor popisem rozměrů jednotlivých zástav a základními informacemi o tom, kteří ozbrojenci pod zástavou bojovali a případně kdo jim velel. Pro českého čtenáře není bez zajímavosti, že mezi uvedenými korouhvemi najdeme zástavu města Královce (Königsberg, dnes Kaliningrad) se stříbrným českým lvem. Toto město založil při svém tažení do pohanských Prus český král Přemysl Otakar II. S naší vojenskou historií je navíc provázán osud tzv. korouhve sv. Jiří, která byla určena „hostujícím“ zahraničním ozbrojencům a pod níž bojovali na straně řádu mimo jiné jezdci z Čech, Moravy a Slezska. Obdobná korouhev sv. Jiří, rovněž s účastí těžkooděnců z českých zemí, se u Grunwaldu nacházela také v unijním vojsku.

Původcem rukopisu byl, jak již naznačuje název, Jan Długosz, známý polský kronikář 15. století. Krom Banderia Prutenorum a několika dalších prací je znám především svým kronikářským dílem Annales seu cronicae incliti regni Poloniae, zahrnujícím události od 10. století do roku 1480, kdy autor zemřel. Długosz absolvoval poměrně pestrou církevní a diplomatickou kariéru, takže měl dobrý přístup k informacím přinejmenším ve vztahu k vlastní současnosti. Diplomatické schopnosti jej dovedly až do funkce vychovatele dětí polského krále Kazimíra IV. a krátce před smrtí byl zvolen arcibiskupem ve Lvově. Nutno podotknout, že post pražského arcibiskupa, který mu byl dříve nabídnut, odmítl.

Předložená práce představuje edici Długoszova díla z roku 1448. Úvodní text podává přehled o vzniku rukopisu a dalších osudech korouhví, které byly po bitvě zavěšeny v katedrále sv. Stanislawa na krakovském hradě Wawelu. Zástavy zmizely v průběhu bouřlivého 17. století, přičemž na konci 18. století se jisté korouhve, označované jako křižácké, ocitly ve vídeňském vojensko-historickém muzeu. Co se rukopisu týče, během 16.–19. století vzniklo několik kopií. Na edice tohoto pramene pak došlo několikrát mezi lety 1849–1940, přičemž posledním vydáním je právě uvedená publikace z roku 1958. Součástí úvodního textu je samozřejmě rozbor pramene a rovněž barev, použitých na iluminace. Textová pasáž je, stejně jako titulní list, podána jak v polštině, tak v latině. Obrazovou část tvoří kopie korouhví podle iluminací a přepsaný doplňující text v původním latinském znění, doplněný vždy na následující stránce polským překladem.

Edice tohoto pozoruhodného pramene, která si svoji hodnotu uchovává i po půlstoletí od vydání, představuje zajímavý a cenný příspěvek k vexilologii i k vojenské historii středověku.

 

 

Citace:

GÓRSKI, Karol (ed.). Jana Długosza Banderia Prutenorum = Joannis Dlugosii Banderia Prutenorum. Warszawa: Państwowe Wadawnictwo Naukowe, 1958. 338 s., obr. příl.