Působení 3. roty rychlého nasazení v misi UNPROFOR 1992

Zástupce velitele 3. roty rychlého nasazení major Pavel Schod vylíčil vzpomínky z nasazení v operaci OSN UNPROFOR do orálněhistorického projektu Vojenského historického ústavu Praha „Paměť vojáka – příběhy zahraničních operací“ a zároveň do muzejních sbírek daroval předměty a fotografie dokumentující činnost československého/českého praporu v letech 1992-1993.

Zástupce velitele 3. roty rychlého nasazení major Pavel Schod byl v roce 1992 vyslán do operace OSN UNPROFOR na Balkáně. Velitelství roty bylo umístěno v obci Udbina. Úkol jednotky spočíval ve vybudování a zabezpečení činnosti na kontrolně propouštěcích stanovištích a organizování mobilních pozorovacích týmů. Vojáci se podíleli na ochraně obce Podlapač s chorvatskou menšinou a prováděli patrolovací činnost v operačním prostoru. Jednotka zabezpečovala humanitární pomoc a doprovody konvojů s uprchlíky.

Velmi náročný úkol 3. roty rychlého nasazení spočíval např. v ostraze chorvatské menšiny ve vesnici Podlapač a patrolovací činnosti v oblasti konfliktu mezi Srby a Chorvaty (tzv. Pink Zone). Stanoviště roty byla umístěna v exponovaných horských oblastech, kde docházelo k incidentům mezi znesvářenými stranami konfliktu. Náročnost služby dokládá tragická událost z 22. dubna 1993, kdy při minometném přepadu stanoviště T-27 Kuzmanovača zemřel rotmistr Igor Rigo.

Mise OSN v bývalé Jugoslávii znamenala pro majora Schoda novou etapu jeho dosavadní vojenské kariéry, která začala studiem Vojenského gymnázia v Moravské Třebové. Pokračovala absolvováním tankového oboru Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Major Schod působil ve funkcích od velitele čety až po náčelníka štábu tankového praporu vojenského útvaru v Tachově. V roce 1991 byl na svoji žádost přemístěn k nově budované Výcvikové základně mírových sil OSN v Českém Krumlově, kde byl zařazen na funkci velitele roty. Vyslání do mise OSN UNPROFOR předcházel několikaměsíční náročný výcvik, po jehož absolvování se jednotka přesunula několika železničními transporty z Československa do chorvatského města Karlovac.

Major Schod vzpomíná na pozemní přesun do oblasti plnění operačního úkolu roty a zahájení činnosti jednotky v obci Udbina: „My jsme tam najeli celá rota a  byli jsme ubytováni ve škole. Postupně jsme přebírali prostor odpovědnosti a některé naše podřízené jednotky se přesouvaly do určených prostorů.  Jedna četa se nám přesunula na Podlapač. Jedna četa, nebo část té čety, byla na Buniči. Nakonec na Udbině ve škole nebyl počet vojáků zas až tak velký. Měli jsme tam zabezpečovací jednotku, radiostanici a kuchaře s POKou (pojízdná polní kuchyně – pozn. autora). Jedna četa byla celá pryč a ty další dvě čety, které tam na Udbině zůstaly, plnily úkol na stanovišti, který jim byl přidělený: kontrolně propouštěcí místo, nebo byly na základně, kde plnily úkoly služby a ostrahy.“

Své služební povinnosti major Schod popisuje následujícím způsobem: „Já jsem tam byl na funkci zástupce velitele roty, takže ve většině případů jsem zpracovával hlášení, která jsem dostával od podřízených stanovišť. Ta jsem předkládal veliteli a samozřejmě potom i na velitelství. Staral jsem se o chod základny, hlavně, aby fungovaly elektrocentrály, kuchaři a spojení. Samozřejmě jsme museli zajištovat materiálně, ale i personálně naše podřízená stanoviště. Musely se rozvážet pohonné hmoty, pitná voda a další věci. V případě nepřítomnosti velitele jsem musel velet.“

K výkonu velitelské funkce major Schod každodenně využíval pracovní mapu zobrazující rozmístění jednotky. Na ní byly zakresleny prostory činnosti praporu, roty a umístění jednotlivých stanovišť. Po nahrání rozhovoru, v únoru 2021, předal dnes podplukovník v záloze Pavel Schod tuto autentickou mapu do muzejních sbírek VHÚ Praha.

Miroslav Vyšata a mjr. Pavel Stehlík