V polovině května 1917 zahájila italská armáda v pořadí již desátou bitvu na Soči. Jejím cílem bylo probít se přes vyprahlou kamenitou krajinu na dolním toku řeky Soči k Terstu a otevřít tak cestu dále do uherské nížiny. Bitvu zahájila více než 50 hodin trvající dělostřelecká příprava, po které vyrazila do boje italská pěchota. Navzdory drtivé přesila však italské síly zaznamenaly jen skromné úspěchy, než se 28. května ofenziva zastavila. Dne 4. června zahájila rakousko-uherská armáda protiútok a v pěti dnech dobyla zpět značnou část dříve ztracených pozic.
Bitva se do širšího povědomí zapsala především širokým nasazením českých pluků rakousko-uherské armády – jednalo se mimo jiné o c. a k. pěší pluky č. 11 (doplňovací obvod Písek), 21 (Čáslav), 28 (Praha), 91 (České Budějovice), 98 (Vysoké Mýto), 102 (Benešov) a další. Prezentovaný obrázek zachycuje příchod jedné ze setnin II/IR 28 do předních pozic rakousko-uherské obrany na svazích Hermady ráno 28. května 1917. Kamenná zídka byla podle vzpomínek autora vysoká asi 40 cm a vojáky k ní přes rokli s nízkým porostem zavedl raněný slovinský četař, který zde jako jediný z původních obránců zůstal do vystřídání. První vjem, který zde na „Pražské děti“ čekal, byla hromada mrtvých těl na konci rokle a opuštěný kulomet s pobitou obsluhou. Z druhé strany zídky pak leželi padlí Italové a značili tím nejzazší místo svého postupu.
Výjev namaloval jako doprovodnou ilustraci ke svým pamětem Jaroslav Brda (nar. 1897, Radlice). Ačkoli samotný obrázek byl namalován kolem roku 1948, je pravděpodobné, že autorovi jako předloha sloužila některá ze skic, které vytvořil během své rekonvalescence krátce po bitvě.
Obrázek je součástí rukopisu, který byl do sbírky VHÚ Praha získán v 70. letech.