Olejomalba českého malíře Františka Besperáta (1900–1963) vznikla jako bezprostřední reakce na tragickou událost, která se odehrála v Lidicích dne 10. června roku 1942. Likvidace obyvatel této vesnice a její srovnání se zemí se uskutečnilo jako akt pomsty za atentát na Reinharda Heydricha. Na základě nejasných důkazů o dopise zaměstnankyně továrny ve Slaném provedlo kladenské gestapo v Lidicích vyšetřovací akci na statku rodiny Horákových. Bylo známo, že jejich syn působil v jednotkách čs. zahraniční armády ve Velké Británii. Přestože nebyly nalezeny žádné konkrétní důkazy, byl osud Lidic zpečetěn. Téhož dne bylo právě na zahradě Horákova statku zavražděno 173 mužů. Scéna na prezentované malbě zachycuje bezbranné postavy lidických žen a dívek v okamžiku, kdy jsou příslušníky gestapa odváděny k transportu do Kladna. V pozadí hořící dům vytváří apokalyptickou atmosféru.
O autorovi díla, Františku Besperátovi není mnoho známo. Z řady dochovaných válečných prací ve sbírce Vojenského historického ústavu víme, že za druhé světové války působil v jednotkách čs. zahraniční armády ve Francii a Velké Británii. Po válce žil nadále v Británii a tvořil pod pseudonymem Francesco Pabló de Besperáto.
Plátno, olej, 500 x 600 mm.
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou převodu v roce 1946.