Jan Štursa, Pamětní znak c. a k. pěšího pluku 81 Jihlavského, 1916.

Jan Štursa, Pamětní znak c. a k. pěšího pluku 81 Jihlavského, 1916.

Významného českého sochaře Jana Štursu (1880–1925) zastihla první světová válka v okamžiku, kdy se jako odborný asistent profesora J. V. Myslbeka chystal na studijní cestu do Paříže. Čekala ho slibná kariéra v proslulém sochařském ateliéru Émila Antoina Bourdella. Události po Sarajevském atentátu však jeho životní dráhu svedly jiným směrem. Roku 1914 narukoval k c. a k. pěšímu pluku č. 81 v Jihlavě a odtud odjel na frontu do Haliče. S ohledem na dávné zranění na pravé ruce byl zařazen k pracovnímu oddílu jako sapér. V roce 1915 byl vážně zraněn výbuchem miny. Léčil se několik měsíců ve vojenské nemocnici v Jihlavě, přesvědčen, že se na frontu již nevrátí. Na počátku roku 1916 se setkal náhodou v jedné z místních restaurací s dávným přítelem ze studií, malířem Aloisem Podlouckým.  Měl na očích černé brýle, a tak jej Podloucký málem nepoznal. Zajistil, aby byl Štursa po zdravotní dovolené zařazen k umělecké skupině 81. pěšího pluku. Spolu s vídeňským sochařem Bauerem pracovali všichni tři v improvizovaném ateliéru jihlavských kasáren. Také tady vytvořil Štursa bronzový model odznaku příslušníků jihlavského pluku. Ve sbírce Vojenského historického ústavu se dochoval ve dvou exemplářích, z nichž jeden je signován autorem. Pamětní ráz dodává jejich adjustace na podložce, potažené sametem karmínové barvy.

Konečně v prosinci roku 1916 přišlo pro Štursu vysvobození. Po smrti Stanislava Suchardy se na pražské Akademii výtvarného umění uvolnila pozice řádného profesora. A tak se díky Myslbekovým intervencím opět vrátil do uměleckého života. Kromě pedagogické činnosti na Akademii se podílel i na velkých architektonických zakázkách. V letech 1922–1923 vytvořil čtyři reliéfy s motivy oslavujícími hrdinství legií na frontách první světové války pro průčelí pražské Legiobanky (Zborov, Sibiřská magistrála, Vouziers, Doss´ Alto). Na výzdobě Gočárovy stavby se Štursa spolupodílel s Ottou Gutfreundem. Roku 1924 se u Štursy začaly objevovat projevy vážné choroby, která postupně paralyzovala jeho mozkovou činnost. Po neúspěšných pokusech o léčbu na brněnské klinice si začal být na počátku následujícího roku plně vědom toho, co jej čeká. Proto zvolil počátkem května 1925 raději dobrovolnou smrt. Do poslední chvíle však neustával v umělecké činnosti.

Bronz, 290 x 340 mm.

Umělecké dílo je součástí původní sbírky Vojenského historického ústavu Praha.

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…