FÄSCH, Georg Rudolf. Geschichte des Oesterreichischen Erbfolge-Kriegs…

V malém zámečku Komořany, přestavěném nedávno ze středověké tvrze, na břehu Vltavy nedaleko na jih od Prahy bylo 2. července roku 1742 neobyčejně živo. U tohoto letního sídla zbraslavských opatů proti sobě stanulo na 800 znepřátelených vojáků. Na jedné straně jedna eskadrona (dvě kompanie) karabiníků a jedna kompanie granátníků uherské královny Marie Terezie, na druhé pak stejně početné oddíly francouzského krále Ludvíka XV. K žádnému střetu ale nedošlo, neboť tyto ozbrojené síly tvořily pouhou eskortu vysoce postaveným generálům a diplomatům.

Sešli se tu totiž dva polní maršálové - Francouz Charles Louis Auguste Fouquet de Belle-Isle a Rakušan Lothar Joseph Dominik hrabě Königsegg-Rothenfels. I v jejich suitách se to hemžilo známými jmény, hraběte Königsegga doprovázel jeho syn, polní podmaršál Christian Moritz, generál polní strážmistr Franz Philip baron Philibert a také oba mladí princové z rodu Esterházy z Galanty, generál polní strážmistr Paul II. Anton a Nicolaus. Maršála Belle-Isleho doprovázel pro změnu nevlastní bratr bavorského kurfiřta a toho času také českého krále Karla Alberta, maréchal de camp (francouzská hodnost odpovídající generálovi polnímu strážmistru, generálmajorovi či pozdějšímu brigádnímu generálovi) Emmanuel-François-Joseph de Bavière, toho času vojenský guvernér Prahy, maršálův mladší bratr generálporučík Louis Charles Armand Fouquet de Belle-Isle (známý také jako rytíř de Belle-Isle) a brigadýři Ernest-Louise hrabě Mortaigne a Maurice rytíř de Courten (hodnost „brigadier des armées du roi“ není hodností generálskou, ale stupněm mezi plukovníkem a nejnižší generálskou hodnotí „maréchal de camp“).

Cílem tohoto setkání na nejvyšší úrovni nebylo nic menšího nežli mírová konference. Války o rakouské dědictví probíhaly již od prosince roku 1740, když pruský král Friedrich II. napadl dědičku habsburského trůnu Marii Terezii a vtáhl do Slezska. Od té doby čelily země Koruny české hrozbě rozdělení mezi sousední Bavorsko podporované Francií, Sasko a Prusko, když nepřátelské armády přes zimu 1741−1742 okupovaly většinu našich zemí. Po bitvě u Chotusic/Čáslavi ale pruský král Friedrich oportunisticky uzavřel separátní mír, Sasové se z Čech stáhli, Francouzi byli vytlačeni z jižních Čech a slábnoucí francouzsko-bavorská armáda byla obklíčena v Praze (které se zmocnila na podzim předchozího roku).

Generalissimus tereziánské armády a manžel Marie Terezie František Štěpán velkovévoda Toskánský se svým štábem sídlil na nedaleké Zbraslavi. K jednáním vyslal téměř sedmdesátiletého zkušeného vojáka a diplomata – Lothar Josef hrabě Königsegg byl nejen veteránem řady válek a velvyslancem v řadě zemí včetně Francie, ale také po princi Evženovi Savojském nějaký čas zastával funkci prezidenta dvorské válečné rady, v poslední válce se podílel na vytváření válečných plánů a byl třetím mužem tereziánské armády (po Františku Štěpánovi a jeho bratrovi, polním maršálu Karlu Alexandrovi vévodovi Lotrinském). Jeho protihráčem byl osmapadesátiletý francouzský válečný jestřáb maršál Belle-Isle, také osvědčený válečník a diplomat, primárně však hlavní strůjce plánu války s Marií Terezií a muž, který inicioval dělení habsburských dědičných zemí. Nyní mu však nezbývalo než sledovat, jak se jeho tažení do Čech ocitlo ve slepé uličce, a byl postaven před nutnost jednat o možnosti odejít z napadené země se ctí. V Komořanech tedy předložil maršálu Königseggovi návrh na uzavření míru, podle kterého by francouzsko-bavorské vojsko vydalo Prahu a vyklidilo celé Čechy výměnou za volný odchod. Vzhledem k tomu, že vojenská situace se ale zásadním způsobem změnila ve prospěch Rakušanů, byl tento návrh pro zástupce Marie Terezie nepřijatelný. Panovnice totiž požadovala obnovení své vlády nad Čechami vlastními silami a ne „z milosti Francouzů“, které bylo třeba porazit a zajmout. První setkání v Komořanech tedy skončilo neúspěšně a okupovanou Prahu čekalo ještě dlouhé obléhání. Dodejme jen, že podruhé se maršálové v Komořanském zámku setkali 31. srpna 1742 a to se již jednalo o míru s tím, že by Francie stáhla své jednotky z celé Svaté říše římské výměnou za stažení Rakušanů z Bavorska, ani tato jednání ale nebyla úspěšná. Marie Terezie si byla vědoma svého postavení – do půl roku byli Francouzi z Čech (vyjma Chebu) vyhnáni silou a v následujícím roce její švagr s tereziánskou armádou překročil Rýn.

Poměrně podrobný popis mírové konference v Komořanech lze nalézt v prezentovaném nevelkém starém tisku. Ten je vázaný v kartonové polokožené vazbě s hřbetem zdobeným zlaceným slepotiskem. Jedná se o solidní zpracování hodné zámecké knihovny, z níž pocházel. Podle vlastnického exlibris byl totiž majitelem této knihy hraběcí rod Thun-Hohensteinů, který sídlil na zámku v Děčíně. Do Knihovny VHÚ Praha se svazek dostal s celou řadou dalších publikací v období první republiky, když byla značná část děčínské zámecké knihovny rozprodána. Jedná s o první svazek dvoudílné historie válek o rakouské dědictví, který vyšel poprvé v Drážďanech roku 1787 a dočkal se i dalších vydání. Jeho autor, Georg Rudolf Fäsch (1710−1787), byl saský generálmajor, inženýr, vojenský teoretik a historik, který se válek o rakouské dědictví sám účastnil. Jeho historické zpracování událostí je tedy jak prací historiografickou, tak vydaným pramenem, neboť jeho pohled na problematiku vychází z hluboké osobní znalosti dobového vojenství i vlastních zkušeností.

Prezentovaný první svazek knihy si můžete přečíst on-line zde.

Citace:

FÄSCH, Georg Rudolf. Geschichte des Oesterreichischen Erbfolge-Kriegs, von 1740 bis 1748. Erster Theil. Dresden : Waltherischen Hofbuchhandlung, 1787. IV, 398 s.