Bitva u Sokolova na začátku března roku 1943 byla „bojovým křtem“ 1. československého samostatného polního praporu, který dostal úkol nepustit německé vojsko přes řeku Mžu směrem na ukrajinský Charkov. Českoslovenští vojáci byli nasazeni na pravém břehu řeky okolo vesnice Sokolovo a jejich hrdinný boj proti německé přesile se brzy stal legendou. Veliteli nadporučíkovi Otakaru Jarošovi (1912–1943), který při obraně Sokolova padl, byla jako prvnímu cizímu státnímu příslušníkovi udělena Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu.
Sokolovská tradice rychle vstoupila do panteonu komunistických bojových tradic, a čím více byla časem vzdálená, tím víc byla připomínána. Nebyla ovšem tradována ve své celistvosti, neboť se jí zúčastnila řada vojáků, kteří se později, na čas nebo i dlouhodobě, stali pro komunisty nežádoucími osobami.
Krátký dokumentární film „Sokolovo“ byl v armádním filmovém studiu jedním z prvních pokusů o dokumentaristické zpracování sokolovské tradice. Film „Sokolovo“ byl zároveň jedním z prvních historických dokumentárních filmů vůbec, které se teprve od konce 50. let staly pevnou součástí dramaturgických plánů armádního filmového studia. Vzhledem k nedostatku autentického filmového materiálu z průběhu bitvy kombinoval ve svém filmu Jiří Ployhar (1927–2009) záběry ze soudobého Sokolova s historickým materiálem natočeným z výcviku a přesunů československých vojáků a při rekonstrukci bitvy použil mapových animací.
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.
Výrobce: Československé armádní filmové studio, 1959
Tvůrci: scénář, kamera a režie Jiří Ployhar
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, II. kombinovaná kopie, černobílá, 398 metrů (14 minut)