ANGELI, Moritz von. Feldzüge des Prinzen Eugen von Savoyen

Dne 11. září 1697 se polnímu maršálovi princi Evženovi Savojskému podařilo v čele habsburského vojska zaskočit osmanskou armádu při přechodu řeky Tisy poblíž Zenty (dnes Senta v Srbsku). Bez zaváhání vrhl své vojáky do útoku na překvapené Turky a výsledkem bylo první z jeho oslnivých vítězství a těžká porážka nepřítele. Ta také předznamenala uzavření karlovického míru roku 1699 a ukončení takzvané velké turecké války (1683−1699), která začala obležením Vídně a skončila osvobozením většiny Uher z osmanského područí.

Roku 1697 trvala válka s Turkem již 14. rokem a císař Leopold I., který stanul pod patronací papeže v čele Svaté ligy evropských křesťanských panovníků uzavřené roku 1684, musel od roku 1689 čelit ještě válce s Francií Ludvíka XIV., který bez sebemenších skrupulí využil skutečnosti, že válka na východě blokovala většinu císařských sil. Zatímco v západní Evropě se od května 1697 jednalo o mírových podmínkách, na východě bylo třeba nějakého rozhodného vychýlení sil ve prospěch jedné z válčících stran. Tím se stala právě bitva u Zenty. Osmanská armáda vedená osobně sultánem Mustafou II. a velkým vezírem Elmas Mehmedem Pašou v počtu asi 75 až 100 tisíc mužů se chystala vtrhnout do Sedmihradska. U Petrovaradína překročila Dunaj a u Titelu, poblíž Zenty, se chystala překonat řeku Tisu. Přechod toku začalo 11. září osmanské jezdectvo a po něm následovalo dělostřelectvo. Průzkum Osmanů zajišťovalo uherské kurucké jezdectvo vedené Imrichem Tökölym, které ale po porážce Tökölyho povstání v předchozím desetiletí již bylo jen stínem své dřívější slávy a mnoho kuruců zběhlo na císařskou stranu. Průzkum byl i proto zanedbaný a Osmané neměli tušení, že se k nim blíží císařské vojsko prince Evžena.

Císařskou armádu doplňovaly jednotky saského, braniborského a polského pomocného sboru. Habsburský vojevůdce byl odhodlaný zastihnout Turky během přechodu řeky, a proto hnal svoji armádu usilovně vpřed celý den. Podařilo se mu dostat se k Tise po desetihodinovém namáhavém pochodu teprve dvě hodiny před soumrakem. Osmané nepředpokládali, že by císařští dokázali překonat velkou vzdálenost a poté před soumrakem zaútočili proti polním opevněním. Nicméně přesně to se stalo a princ Evžen nařídil útok na celém půlkruhovém obvodu tureckého tábora. Prvně prorazilo císařské jezdectvo a dragouni na levém křídle a poté následoval masakr osmanské pěchoty. Z té bylo pobito více než 20 000 mužů a údajně dalších 10 000 mělo zahynout při pokusu o přeplavání Tisy. Mezi padlými byl také velký vezír Elmas Mehmed Paša, další čtyři vezíři (místodržící Adany, Anatolie, Bosny a velitel janičárů) a řada nižších velitelů. Císařští ukořistili 423 praporů a standard, 87 děl, 62 pontonů, 28 tun střelného prachu a další cenný válečný materiál. To vše za cenu 429 padlých a 1598 raněných důstojníků a vojáků.

Na tomto fenomenálním úspěchu císařských zbraní se podíleli také vojáci a důstojníci z českých zemí, mezi těmi, kteří se vyznamenali, byli například polní zbrojmistr Guido hrabě Starhemberg (který první prolomil turecké linie) a generálové polní strážmistři Filip Erasmus kníže Liechtenstein, Leopold hrabě Schlik a plukovník František Antonín hrabě Dietrichstein. Porážka Osmanů u Zenty znamenala vyřazení jejich armády z boje a princ Evžen získal naprostou volnost k dalším operacím. Obrátil se na jihozápad do Bosny a jeho síly dokonce dobyly a vypálily Sarajevo. Úspěch tažení roku 1697 výrazně přispěl k tomu, že v následujícím roce byly zahájeny mírové rozhovory a v lednu 1699 podepsán karlovický mír.

Představovaná kniha je druhým svazkem monumentální série Feldzüge des Prinzen Eugen von Savoyen, která ve svých 21 svazcích přináší podrobný popis tažení prince Evžena Savojského. Celou sérii sepsalo a sestavilo Vojenskohistorické oddělení vídeňského Válečného archivu v 70. − 90. letech 19. století s pečlivostí vlastní této době a s archivem nezasaženým důsledky ani jedné světové války. Autorem druhého dílu, který se zabývá lety 1697-1699, tedy od bitvy u Zenty, které je věnována značná část druhého svazku, až po karlovický mír, je vojenský historik c. a k. major Moritz šlechtic von Angeli (1829−1904). Tento absolvent slavné Tereziánské akademie ve Vídeňském Novém Městě sloužil od roku 1847 u pionýrského sboru rakouské armády, prošel tažením v Uhrách roku 1849 i válkami let 1859 a 1866. Ve Válečném archivu pracoval od roku 1874 a do penze odešel roku 1895 jako plukovník.

Samotný svazek má pevnou plátěnou vazbu bohatě zdobenou zlaceným slepotiskem. Přední desky nesou v horní části rakouského císařského orla, pod ním ve středovém oválu erb prince Evžena Savojského a dole vyobrazení válečných trofejí z přelomu 17. a 18. století. Text neobsahuje žádné obrazové přílohy, jen poznámkový aparát a dodatky s edicemi řady dobových dokumentů. Rejstříky k celé sérii jsou soustředěny v posledním svazku č. 21. Stejně tak obrazové přílohy vyšly v samostatných velkoformátových svazcích a obsahují také plánky k bitvě u Zenty. Prezentovaný svazek pochází původně z důstojnické knihovny c. a k. mladoboleslavského pěšího pluku č. 36, který byl sice v květnu 1915 za bojové selhání rozpuštěn, ale po vzniku republiky v říjnu 1918 byl obnoven a v rámci unifikace čs. armády v roce 1920 přečíslován na pěší pluk č. 47. Do sbírky VHÚ Praha se pak dostal od tohoto útvaru a během druhé světové války byl označen razítky Heeresmuseum Prag – vojenského muzea v Praze.

Knihu si můžete přečíst on-line zde.

Citace:

ANGELI, Moritz von. Feldzüge des Prinzen Eugen von Savoyen. I. Serie. II. Band, Feldzüge gegen die Türken 1697-1698 und der Karlowitzer Friede 1699. Wien : Verlag des k.k. Generalstabes : in Commission bei C. Gerold’s Sohn, 1876. ix, 515 stran