Na konci ledna roku 1915 portrétoval malíř a legionář František Parolek (1882–1926) ve chvíli odpočinku svého přítele a spolubojovníka Jindřicha Biebla. Oba měli velice podobný osud. Před první světovou válkou žili dlouhá léta na Ukrajině. Proto se také přihlásili na podzim roku 1914 mezi prvními do řad České družiny. Byli zde zařazeni jako kreslíři pozic a panoramatických záběrů krajiny. Parolek působil kromě toho také jako emisar pro nábor českých a slovenských dobrovolníků. Když v roce 1917 Parolek zakládal fotografickou laboratoř, figurovalo také Bieblovo jméno v seznamu umělců, kteří s ním spolupracovali. Díky úsilí Parolkovy fotografické a umělecké skupiny se dochovalo nesčetné množství vzácných skleněných negativů, které dokumentovaly působení příslušníků čs. vojenských jednotek na území Ruska až do roku 1920.
Do Československa se oba umělci vrátili až téměř dva roky po vzniku Československa, na podzim roku 1920. František Parolek si sebou přivezl svoji ženu Dagmaru, se kterou se oženil ještě v Rusku v roce 1919. Začal ihned pracovat na založení fotoarchivu Památníku odboje v Praze. Zákeřná nemoc však ukončila v roce 1926 předčasně jeho životní dráhu. Jindřich Biebl zůstal následně jako umělec téměř zapomenut. Kromě desítek kreseb je ve sbírce Vojenského historického ústavu z jeho válečné tvorby dochován velmi vzácný polní oltář 2. čs. střeleckého pluku, který vyzdobil svými malbami.
Papír, tužka, 210 x 180 mm.
Kresba byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu od autora v roce 1922.