Malíř Jan Slavíček (1900–1970) pocházel ze slavné umělecké rodiny. Jeho otec Antonín Slavíček patřil k nejvýznamnějším českým krajinářům. Jan vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vratislava Nechleby, Jana Preisslera a u Otakara Nejedlého. Ve dvacátých letech minulého století absolvoval několik studijních cest po zemích Evropy a Afriky. V počátečním období Slavíčkovy tvorby jsou patrné vlivy francouzského fauvismu. Postupně autor přechází ve svých zátiších a krajinomalbách k realistickému výrazu s prvky impresionismu.
Ve třicátých letech vytvořil Jan Slavíček pro účely armádní propagace soubor akvarelů, zobrazujících příslušníky jednotlivých druhů vojsk. Není přesně znám původ těchto maleb, avšak vazby s armádou mohl autor navázat prostřednictvím své tvorby velmi snadno. Byl totiž švagrem generála Rudolfa Medka, tehdejšího ředitele Památníku osvobození v Praze. Jeho sestra Eva Slavíčková se za Rudolfa Medka provdala v roce 1922.
Prezentovaný akvarel zobrazuje důstojníka čs. dělostřelectva, který sleduje v terénu přesun své jednotky. Krajina s jemnými odstíny zemitých barev je vymalována čistě technikou akvarelu bez základu tužkové kresby. Ke zvýraznění obrysů postav a zbraní autor využil tahů tuše. Kombinací šrafování a rozevlátých čar bylo docíleno netradičního zpracování tématu bez nudného schematismu.
Obraz je součástí původních fondů Památníku osvobození.
akvarel, papír, 20 x 27 cm