Výročí francouzského generála, který velel všem branným silám v Československu

Před 150 lety se narodil francouzský divizní generál Maurice César Joseph Pellé, který sehrál klíčovou roli při budování československé armádní struktury po roce 1918.

Československý stát těžil při svém vzniku v roce 1918 ze sounáležitosti s vítěznými Spojenci. Své vysoce exponované místo ve středu Evropy a hlavně pak hranice musel ovšem obhájit a bránit svými vlastními silami a prostředky. Vedle obratné diplomacie k tomu potřeboval ozbrojenou moc, fundamentální mocenský atribut každého státu.

Republika neměla v začátcích na své straně mnoho výhod. Její armáda nevznikala lehce, typická poválečná atmosféra plná antimilitarismu jí nepřála. Významnou přednost na své straně ale přeci jen měla. Dne 13. února 1919 do Československa přijela Francouzská vojenská mise. Své muže do Prahy vedl divizní generál Maurice César Joseph Pellé (1863–1924), od jehož narození uplyne letošního 18. dubna již 150 let.

Jeho osobnost nejlépe vystihuje spojení stratég a diplomat. Šlo vpravdě o renesanční osobnost. Nesmírně vysoká profesionalita, prokázaná ve štábech francouzské armády za velké války, se prolínala s umem mistra vojenské diplomacie. To vše zvláštním způsobem harmonizovalo s duší a nadáním výtvarného umělce. Prošel mnoha vojenskými pozicemi a funkcemi, působil v různých částech světa, včetně těch exotických. Z hlediska československé vojenské historie je samozřejmě nejdůležitější jeho aktivita coby zakladatele Generálního (od září 1920 Hlavního) štábu československé armády.

V Paříži absolvoval École Polytechnique a École Supérieure de Guerre. Vícero velitelských postů a posádek poznal z pozice důstojníka dělostřelectva, ve funkci náčelníka štábu generála Josepha Joffrea působil mezi léty 1889–1903 na Madagaskaru. Po službě u několika dělostřeleckých pluků ve Francii působil od roku 1906 v 1. (organizačním) oddělení Generálního štábu francouzské armády. V roce 1907 přešel k Inspekci vojenského školství Ministerstva války.

Léta 1909–1912 znamenala dosud nejvýznamnější období Pelléovy kariéry, jelikož toto období strávil v Berlíně na vysoce senzitivním místě vojenského atašé. Během tažení v Maroku řídil od sklonku roku 1912 štáb Vysokého komisaře Francouzské republiky. Do Hlavního stanu jej povolali na počátku 1. světové války. Byl zde přidělen v letech 1914–1916 jako podnáčelník pro organizaci.V roce 1917 převzal velení nad 153. divizí. Jako velitel V. sboru, jímž byl od května téhož roku, znemožnil pokračování německé ofenzívy u Noyonu.

Náčelníkem Francouzské vojenské mise v Československu se stal v únoru 1919, zároveň byl na základě mezivládních dohod jmenován náčelníkem čs. generálního štábu, který měl ovšem teprve vybudovat.

Úkoly Francouzské vojenské mise oficiálně určovaly tři hlavní směry. První spočíval v zavedení efektivní organizace Ministerstva národní obrany, druhý v ustavení generálního štábu a třetí ve vybudování systému vojenského školství.

Před odjezdem do Československa byl Pellé povolán k maršálu Ferdinandu Fochovi, vrchnímu veliteli všech spojeneckých vojsk. Foch jej pověřil zvláštním posláním, jež svými potenciálními důsledky překračovalo měřítko čs. státu. Generál dostal za úkol postavit co nejvíce bojeschopných divizí, které by se mohly aktivně podílet na alianční akci proti Německu. Tato eventualita přicházela v úvahu pro případ, že by selhala jednání o mírové smlouvě, což by znamenalo obnovu nepřátelství.

Tomáš Garrigue Masaryk pověřil náčelníka mise na počátku června 1919 velením nad všemi brannými silami Československé republiky. Souběžně s řízením obrany Slovenska proti Maďarům Pellé utvářel od července 1919 generální štáb.

Díky jeho zásluhám jej v Československu nebývale oceňovali. Po odchodu z Československa se stal francouzským nejvyšším komisařem pro oblast Středního východu se sídlem v Cařihradě. Na této pozici setrval v letech 1921–1924, přičemž v roce 1923 se jako francouzský delegát zúčastnil mírové konference v Lausanne. Místem jeho posledního spočinutí je město Toulon, kde skonal po těžké nemoci dne 16. března 1924.

Karel Straka