Pamětní čepicový odznak "4. vánoce v poli 1917"

Pamětní čepicové odznaky (tzv. Kappenembleme) rakousko-uherské armády začaly vznikat spontánně jako svérázný doplněk vojenského stejnokroje již v prvních měsících světové války 1914–1918. Byly projevem dobového „válečného ducha“, překvapivě v počátcích války podporovaného i širšími vrstvami obyvatelstva, za jednohlasné podpory tehdejší propagandy. Rakousko-uherský tisk, vydávání vlastenecky laděných publikací, map, pohlednic, hrníčků, talířků, sošek i nepřeberného množství neoficiálních pamětních medailí a odznaků s motivy dvouhlavého orla nebo císaře, to vše směřovalo k jedinému cíli – pozvednutí bojové odhodlanosti v poli i v zázemí. Samotné čepicové odznaky lze tematicky rozdělit na ty, které měly připomenout jednotlivé osobnosti (císař, nejvyšší velitelé), dále vojsková tělesa a jejich součásti. Samostatnou skupinu tvoří například odznaky dělostřelectva, připomínána byla i velká tažení armád či jednotlivé bitevní akce. Skupinou, která naopak ukazovala odvrácenou tvář prvotního bojového nadšení, byly odznaky věnované péči o raněné a válečné invalidy. Odznaky upomínající na prožití vánoc v poli, v těžkých podmínkách zákopové války, tvoří nejméně početnou skupinu čepicových pamětních odznaků. Vánoce uprostřed frontového materiálního nedostatku, daleko od domova, představovaly pro naprostou většinu vojáků hluboký citový zážitek. Odznaky se tak měly stát jeho připomínkou, stejně jako neoficiální pamětní medaile či pohlednice s vánočními motivy. Jejich symbolika je jednoznačná, vždy doplněná typickým atributem – jedlovou větvičkou vánočního stromku. Pokud odznaky nesou nějaký figurální motiv, zpravidla to bývá buďto portrét císaře Františka Josefa I. nebo hlídkující stráž.

Odznak je součástí širšího souboru rakousko-uherských odznaků a do sbírky byl získán v roce 1933 nákupem tehdejšího Ministerstva národní obrany od Sdružení politicky internovaných a vězněných osob z let 1914–1918.