Po válce byly postaveny nové Lidice a na místě vyhlazené obce byl zřízen památník. Přesto však dobová vzpomínková kultura ovlivněná historickou politikou komunistického režimu překrucovala památku Lidic podle aktuálních politických potřeb a vyhlazení Lidic čekalo na své objektivnější zhodnocení. Tématu se téměř dvacet let po válce chopil režisér armádního studia Pavel Háša (1929–2009), který využil částečného ideologického uvolnění v 60. letech a pustil se do dokumentaristicky podrobného zpracování. Do filmu použil části originálního materiálu natočeného nacisty během ničení Lidic, které doplnil řadou dalších historicky cenných archivních záběrů. Vedle toho pracoval i s prameny písemné povahy, které se vztahovaly k lidické tragédii. Ve filmu vystupuje také několik pamětníků lidické tragédie. Pro své investigativní cíle, pečlivou práci s historickými prameny a citlivé režijní podání emocemi přetíženého tématu zůstává Hášův film dodnes platným svědectvím o lidické tragédii.
Výrobce: Československý armádní film, 1965
Tvůrci: hudba Jiří Šust, kamera Jaroslav Kadlec, střih Zdeněk Stehlík, režie Pavel Háša
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 1 054 metrů
Kopie filmu byla do sbírek VHÚ získána v roce 2008 převodem.