Alois Liška

Alois Liška

14. 04. 2018

Legionář, dělostřelecký důstojník, velel v době II. světové války Československé samostatné obrněné brigádě ve Velké Británii a ve Francii. Své bohaté zkušenosti po válce nemohl využít. Naopak musel znovu odejít do zahraničí a do vlasti se již nikdy navrátil.

 

Narodil se 20. listopadu 1895 v Záborčí okres Turnov. Roku 1915 maturoval na reálném gymnáziu v Turnově. Téhož roku na podzim byl prezentován jako jednoroční dobrovolník a v roce 1916 odjel na ruskou frontu. Měsíc poté přešel do zajetí, kde se přihlásil do čs. legií. Stal se dělostřelcem, zúčastnil se řady bojů a vrátil se v roce 1920 do vlasti v hodnosti kapitána. Celé období první republiky strávil s krátkými přerušeními ve vojenské službě u dělostřeleckého pluku 51, naposledy jako jeho velitel.

Po nacistické okupaci organizoval krajské velitelství podzemní Obrany národa v Mladé Boleslavi. V únoru 1940 náhodou unikl zatčení gestapa a odešel do zahraničí.  V dubnu 1940 dorazil přes Balkán do Francie a stal se velitelem nově budovaného dělostřeleckého pluku 1. Ve Velké Británii vykonával velitelské funkce u čs. pozemní jednotky až se 21. března 1943 stal velitelem Československé samostatné brigády a 30. července 1943 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V čele Československé samostatné obrněné brigády odjel na konci srpna 1944 do Francie a velel obléhání přístavu Dunkerque. Když přijal kapitulaci tamní německé posádky, vrátil se v čele brigády v květnu 1945 do vlasti. V době války byla jeho rodina odvlečena do koncentračního tábora a válku nepřežil jeho syn a bratr.

V červnu 1945 byl Alois Liška povýšen do hodnosti divizního generála a ustanoven velitelem Vysoké školy válečné a Kurzu pro vyšší velitele v Praze. Měl se tak významně podílet na rozvoji branné moci. Hned v únoru ale patřil mezi generály, jejichž odstranění z armády komunisté požadovali. V červnu 1948 se mu navzdory dohledu 5. oddělení hlavního štábu podařilo odejít znovu do exilu, bohužel bez rodiny, s níž se již nikdy nesetkal. V nepřítomnosti byl degradován na vojína v záloze. Žil v Londýně, pracoval jako organizační ředitel jazykové školy, angažoval se v exilovém hnutí a zapojil jistou měrou i do zpravodajské činnosti proti komunistickému režimu. Byl také činovníkem Sokola, Klubu čs. kolonie v Londýně a čestným předsedou Čs. obce legionářské v exilu. Zemřel v ústraní v Londýně 7. února 1977. Po listopadu byl posmrtně rehabilitován, byla mu vrácena hodnost armádního generála a in memoriam vyznamenán Řádem M. R. Štefánika.

Prokop Tomek

Aktuálně



Česká republika si připomíná 80 let od konce války: Respekt a úctu si zaslouží všichni padlí, řekl prezident

Česká republika si připomíná 80 let od konce války: Respekt a úctu si zaslouží všichni padlí, řekl prezident

08. 05. 2025
Nejvyšší představitelé státu v čele s prezidentem republiky Petrem Pavlem dnes u…
Zákresy míst zásahů obětí Pražského povstání

Zákresy míst zásahů obětí Pražského povstání

08. 05. 2025
Vojenský historický ústav zveřejnil další digitální edici historického pramene s informacemi o…
Technika ze sbírek VHÚ je k vidění i na Vítězném náměstí

Technika ze sbírek VHÚ je k vidění i na Vítězném náměstí

06. 05. 2025
V úterý 6. května odpoledne byla oficiálně zahájena výstava Nezapomeňme 80 na…
Do pražských ulic vyjela speciální tramvaj odkazující na výročí 80 let od Pražského povstání

Do pražských ulic vyjela speciální tramvaj odkazující na výročí 80 let od Pražského povstání

06. 05. 2025
Při příležitosti 80. výročí Pražského povstání a blížícího se výročí konce druhé…
Výstava „Květnové vítězství – československá armáda v roce 1945“ připomíná závěr druhé světové války a české hrdinství

Výstava „Květnové vítězství – československá armáda v roce 1945“ připomíná závěr druhé světové války a české hrdinství

06. 05. 2025
U příležitosti 80. výročí konce druhé světové války vznikla výstava Květnové vítězství…