Po hodině plavby na tichém italském člunu s elektrickým pohonem se legionáři vylodili u ústí řeky Sarca. Zde je však při vyloďování na břeh objevily rakouské hlídky a celá akce rychle ztroskotala – dva muži byli zajati, jeden postřelený se utopil a pouze čtvrtý se zachránil, když ve studené vodě jezera uplaval více než tři kilometry za rakouské linie. V jednom ze zajatců byl identifikován nedávný zběh z rakousko‑uherské armády, desátník telefonista 3. baterie 13. těžkého dělostřeleckého pluku v Nagu Alois Štorch. Zatímco o jeho druhovi Šmardovi se dodnes vedou debaty, zda nešlo o rakouského agenta, Štorcha již následující den odsoudil rakouský polní soud k smrti.
Alois Štorch se narodil 21. července 1893 v České Lípě a před válkou pracoval jako zámečník ve strojovně Menclovy papírny v Bakově nad Jizerou. Zapálený divadelní ochotník a sokolský cvičenec miloval českou poezii a jeho památník s opisy básní, se zdařilými kresbami i vlastními postřehy a úvahami svědčí o vysoké citlivosti i duševní vyspělosti mladého dělníka. O jeho odvaze a ochotě se obětovat svědčí i to, že se zajetí pokusil vyhnout zoufalým činem – skokem do jezera, ač byl neplavec. Ve vodě prý omdlel, ale Rakušané ho vytáhli a vzkřísili…
Jeho poprava se uskutečnila v prvních hodinách 5. července 1918 na volném prostranství u Rivy, které bylo ze všech stran zdaleka viditelné. Zvláště z masivu Monte Altissimo, kde se nacházely pozice legionářů. Štorch odmítl pásku přes oči a dobrovolně usnadnil katům práci, když si na krk navlékl smyčku, jež visela trochu vysoko. Poté, aniž by čekal, až mu bude vozík, na němž stál, podtržen, zvedl nohy do výše, a urychlil tak svůj konec. Oběšený legionář visel „podle předpisu“ na šibenici čtyřiadvacet hodin a teprve potom bylo jeho tělo nedaleko popraviště pohřbeno. Po čase zde dal majitel pozemku, baron Menghin‑Brezburg, postavit velký dřevěný kříž.
Ostatky Aloise Štorcha byly později – spolu se čtyřiceti dalšími popravenými legionáři, kteří umírali se stejnou chladnokrevností a hrdostí jako on – převezeny do vlasti, kde byly 24. dubna 1921 za masové účasti veřejnosti slavnostně pohřbeny na pražských Olšanských hřbitovech spolu s ostatky dalších v Itálii popravených legionářů.