Alois Vyhňák - Muž ze skupiny PLATINUM

V roce 1994 byla v bazénu Tait McKenzie v univerzitním areálu v Torontu odhalena nenápadná pamětní deska s připomínkou, že zde mezi lety 1966 až 1994 uplaval více než 10 tisíc kilometrů pracovník univerzity Louis Vyhnak. Život tohoto muže byl ale mnohem pestřejší.

Alois Vyhňák se narodil 11. srpna 1919 v Hodoníně. Rodina se záhy přestěhovala do Brumovic na Břeclavsku, kde si otec otevřel holičství. Na následky úrazu v dětství zakrátko zemřel a Alois vyrůstal jen s matkou, jež jej připravovala na kněžské povolání. Nadaný chlapec se matčině vůli vzepřel a po měšťanské a pokračovací škole odešel z domova.

Po okupaci pracoval na území Říše, odkud se v roce 1940 dostal přes Jugoslávii a Turecko do Sýrie a odtud k čes￾koslovenské jednotce ve Francii. V rámci ženijní roty se účastnil ústupu z Francie v létě 1940. Následovala evakuace do Velké Británie a o rok později, na podzim 1941, absolvoval kurz útočného boje ve Skotsku a navazující parakurz. Po pokračovacím výcviku v konspiračním řemesle byl zařazen do skupiny PLATINUM. Vzhledem k dlouhému čekání na operační nasazení vznikly ve skupině rozpory a dvakrát došlo ke změně velitele. Ve složení Jaromír Nechanský, Jaroslav Pešán, Jaroslav Klemeš a Alois Vyhňák byla skupina nakonec vysazena v únoru 1945 na Nasavrcku v Želez￾ných horách. Operace PLATINUM–PEWTER, jak znělo její nové označení, byla velmi úspěšná. Podařilo se jí navázat rádiové spojení, organizovat příjem zbraní ze vzduchu a dvojice Nechanský a Klemeš se aktivně zapojila do Pražského povstání. Alois Vyhňák s Jaroslavem Pešánem pokračovali na Českomoravské vrchovině. V Novém Městě na Moravě byl Vyhňák zaskočen německou kontrolou, ale z obklíčení se prostřílel. Konce války se ve zdraví dočkali všichni členové výsadku.

Po válce se oženil s Jeannette Randall (působila u ženského personálu na stanicích SOE ve Velké Británii a Itálii) a získal zaměstnání u Ministerstva zahraničí jako radista na čs. velvyslanectví v Paříži. Po únoru 1948 se do Českoslo￾venska již nevrátil a s manželkou odcestoval do Velké Británie. Zde se krátce zapojil i do protikomunistického odbo￾je, kdy v rámci Czechoslovak Intelligence Office trénoval budoucí agenty­‑chodce v tajných výcvikových centrech ve Spolkové republice Německo. Po několika dalších letech ve Velké Británii se s rodinou přestěhoval do kanadského Toronta, kde se vypracoval na vedoucího jazykové laboratoře na tamní univerzitě. Byl velmi činný v korespondenci s krajany – některými historiky v Československu – a přispíval i do exilových Kanadských listů. Po nezdařené operaci si 24. července 1994 vzal život.

Zdeněk Špitálník

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 19. července 2019.