Antonín Sláma - Na frontách dvou válek

Bývalé legionáře bychom v druhém zahraničním odboji našli nejen mezi generály a vyššími důstojníky. Ačkoliv nejmladší z nich byli na začátku druhé světové války čtyřicátníky, odcházeli mnozí znovu za hranice, aby tam se zbraní v ruce bojovali za osvobození obsazené vlasti. Na oslavách 25. výročí bitvy u Zborova v Londýně se sešly na dvě stovky veteránů – většina z nich v uniformách čs. zahraniční armády. Jedním z nich byl i rotmistr Antonín Sláma.

Narodil se 13. června 1894 v Říčanech u Brna. Po vychození školy se vyučil truhlářem. Již před válkou byl organizovaným členem Československé sociálnědemokratické strany dělnické. V prosinci 1915 nastoupil službu u praporupolních myslivců č. 17 rakousko­‑uherské armády a v únoru následujícího roku odjel na východní frontu. Tam se však již v červenci 1916 dostal do ruského zajetí. V zajateckém táboře Markovo v kurské gubernii se přihlásil do legií. V chaosu ruské revoluce se k nim však dostal teprve v září 1917. Účastnil se bojů proti Němcům u Bachmače na Ukrajině a počínaje čeljabinským incidentem v červnu 1918 až do poloviny ledna 1919 sibiřské anabáze, tedy bojů proti bolševikům. Do vlasti se vrátil jako desátník 6. čs. střeleckého pluku až v červnu 1920. Krátce nato demobilizoval a vrátil se k řemeslu.

Mezi válkami žil ve svém rodišti. Po okupaci odešel takzvanou balkánskou cestou, přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do libanonského Bejrútu a odtud do Francie. Počátkem března 1940 se dostal do jihofrancouzského Agde, kde se v zemi galského kohouta formovaly jednotky čs. zahraniční armády. V červnu 1940 se v řadách 1. čs. pěšího pluku zúčastnil jako velitel družstva v hodnosti desátníka ústupových bojů a za prokázanou odvahu byl mezi prvními vyznamenán Čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem. Na Britských ostrovech sloužil u 2. roty pěšího, resp. tankového praporu 1, od listopadu 1941 až do konce války jako její výkonný rotmistr. Na frontě u Dunkerque, který českoslovenští vojáci obléhali od října 1944 do května 1945, patřil k nejstarším vojákům zařazeným u bojové jednotky a byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Do vlasti se vrátil v hodnosti štábního rotmistra.

Po válce se stal vojákem z povolání, ale již v listopadu 1947 odešel do výslužby. Žil pak v Říčanech, číslo popisné 194. Ještě roku 1949 byl jmenován do hodnosti poručíka v záloze. Zážitky z obou světových válek se však negativně podepsaly na jeho zdraví, které se začalo rapidně zhoršovat. Zemřel 27. června 1951, krátce po svých 57. narozeninách.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 15. června 2018.