Když úderná skupina policejního kapitána Rudolfa Suchánka, která o německých posilách nic nevěděla, vnikla v sobotu 5. května 1945 půl hodiny po poledni do budovy, došlo k boji. Prvním padlým Čechem byl v okamžiku, kdy se povstání proti okupantům stalo realitou, muž s přímo symbolickým jménem – Svoboda.
Policejní štábní strážmistr Antonín Svoboda (služební číslo 548) se narodil 22. října 1898 v Libni (dnes součástí Prahy). Bývalý soustružník kovů působil u pražské policie již od roku 1923. V předvečer povstání sloužil u vězeňského oddělení v Bartolomějské ulici, jež mělo eskortní úkoly. Bydlel v Kobylisích s manželkou Růženou a dvěma dětmi – dvaadvacetiletým Jaromírem a čtrnáctiletou Marií.
Do oddílu kpt. Suchánka byli vybíráni spolehliví policisté z eskortní služby, zvyklí na operační činnost v budovách, ale také boxeři z policejního sportovního klubu. Ve výběru se ocitl i skromný a spolehlivý sedmačtyřicetiletý vlastenec Antonín Svoboda. Do budovy rozhlasu vnikl mezi prvními, ale byl zasažen palbou jednoho z příslušníků SS. Ten byl vzápětí Svobodovými kolegy zastřelen.
Rodina o otcově osudu, podobně jako většina rodin policistů, které povstání zastihlo ve službě, dlouho nic nevěděla. Do služby odešel 3. května, přičemž ještě pátého mu manželka do Bartolomějské ulice odnesla kastrůlek s obědem. Teprve po skončení bojů vyrazila paní Svobodová spolu se synem Jaromírem manžela hledat. Pátrání je zavedlo až k rozhlasu – do nedaleké kavárny Nizza. Zde byla improvizovaná márnice, kam byli ukládáni padlí z okolí rozhlasové budovy. Tady nalezli svého muže a otce! Antonín Svoboda byl pohřben 10. května 1945 na libeňském hřbitově. In memoriam byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a povýšen do hodnosti vrchního strážmistra.