ATENTÁT 80: Vyšlo výjimečné číslo časopisu Historie a vojenství, věnované atentátu na Reinharda Heydricha

V těchto dnech si připomínáme 80. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a k tomuto výročí vychází také letošní druhé číslo čtvrtletníku Historie a vojenství. Všechny hlavní materiály tohoto vydání Historie a vojenství 2/2022 jsou tematicky věnovány právě události, která se odehrála před osmdesáti lety, 27. května 1942. Časopis vydává Vojenský historický ústav Praha.

Úvodní materiál tohoto mimořádně koncipovaného čísla Historie a vojenství napsala ministryně obrany Jana Černochová. Mimo jiné uvádí:

"Je pro mě velkou ctí připojit několik úvodních slov k tomuto číslu časopisu Historie a vojenství, které je věnováno kulatému výročí jedné z nejdůležitějších událostí našich moderních dějin: úspěšnému útoku na Reinharda Heydricha, tehdejšího nejvyššího představitele nacistického Německa na okupovaném území českých zemí... Velmi mě potěšilo, že se od letoška 27. květen stává pod názvem Den národního vzdoru jedním z oficiálních významných dnů naší země. Stejně tak oceňuji, že Vojenský historický ústav Praha přes své mimořádné vytížení, jež mu přináší nejen plnění standardních povinností, ale také blížící se znovuotevření Armádního muzea Žižkov, věnuje letošnímu výročí atentátu na Heydricha náležitou pozornost. VHÚ Praha coby muzejní, vědeckovýzkumné a knihovní zařízení Ministerstva obrany ČR stálo vždy v čele historického výzkumu a muzejní prezentace operace ANTHROPOID.

V tomto čísle Historie a vojenství a některých následujících se přesvědčíte, že VHÚ Praha má k tématu stále co říci. Základní narativ se pochopitelně nemění; stále se však daří objevovat zpřesňující informace a nové perspektivy. Zmínit a ocenit navíc zaslouží snahy o hledání nových způsobů, jak tento jedinečný příběh přiblížit dnešní veřejnosti, v prvé řadě dětem a mládeži. Za to vše Vojenskému historickému ústavu Praha děkuji a Vám všem přeji, aby pro vás následující „atentátové“ stránky nebyly jen informačně zajímavé, ale alespoň v něčem také inspirativní pro váš současný život."

Historie a vojenství 2/2022 obsahuje na více než 150 stranách celkem jedenáct rozsáhlých materiálů, které se k výročí atentátu tematicky vztahují. Uvádíme je zde v následujícím seznamu všechny, včetně autorů textů, jako ilustraci šíře celého záběru.

Karel Straka: Představy a plány na ozbrojené vystoupení proti okupantům v Protektorátu Čechy a Morava v kontextu vztahů československého a britského zpravodajství z let 1939–1943

Jindřich Marek: Českoslovenští „paradispečeři“ v operacích SOE v letech 1941–1944

Prokop Tomek: Válka v éteru po 27. květnu 1942

Michal V. Šimůnek: „[…] udělat vše, aby se takovýmto atentátům […] zabránilo“. Hlavní říšský bezpečnostní úřad a reakce na útok na R. Heydricha v Praze

Zdeněk Špitálník: Tajná válka „Made in England“. Vybavení československých parašutistů 1941–1942

Jan Skramoušský: Samopaly z Albionu

Ivan Fuksa: Pěchotní srub MO-S 18 V oboře, místo služby Jaroslava Švarce

Jana Raila Hlavsová, Roman Heczko, Šárka Jiroušková, Matouš Semerád: Stavebně historický vývoj chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a jeho podzemí z pohledu multioborového výzkumu

Zdeněk Špitálník: Katova smrt americkýma očima. Svědectví amerického studenta Harolda L. Kirkpatricka o atentátu na Reinharda Heydricha

Zdeněk Munzar, Radka Novobilská, Jana Židlíková: Atentát na Reinharda Heydricha: výběrová bibliografie z let 2002–2022 (I. část)

Jaroslav Láník: Proměny „Heydrichovy zatáčky“

Z jednotlivých materiálů mohou ke čtenářsky mimořádně atraktivním patřit například text kurátora VHÚ Zdeňka Špitálníka Tajná válka „Made in England“ týkající se vybavení československých parašutistů v letech 1941-1942. Autor píše:

"Vybavení parašutistů se v roce 1942 dělilo na technickou výbavu pro seskok, výbavu osobní a úkolovou. Do první jmenované skupiny patřil zejména padák s příslušenstvím, kombinéza, ochranná přilba a boty, lopatka (příp. malý krumpáč), pytle pro odnášení hlíny a bandáže na kotníky a kolena. Osobní výbavou byl civilní oblek, boty či prádlo. Spadaly sem i osobní zbraně (1–2 pistole, dostatečná munice, dýka, boxer, obušek, případně i granáty nebo samopal). K drogám, které měl mít každý parašutista u sebe, náležely jedy, posilující a občerstvující přípravky. Kromě toho pak i malá lahvička s alkoholem dle výběru parašutisty. Součást osobního vybavení byly i kuřácké potřeby, peníze a  dále mapy, mikrofotografie, kompas, hodinky, bandáže, svítilny či tlumok. Při výběru osobního vybavení bylo nutné dbát na kvalitu, odpovídající poměrům v prostoru působnosti skupiny, na krycí zaměstnání, roční období či kraj, ve kterém se mělo pracovat."

Špitálník v textu také odpovídá na zajímavou otázku: Jak je možné, že se tento materiál, který měl být jako nepotřebný ukryt či zničen krátce po seskoku, dochoval do dnešních dnů?

Na tento text přirozeným způsobem navazuje materiál kurátora sbírky palných zbraní VHÚ Jana Skramoušského Samopaly z Albionu. V něm se ve shodě s názvem věnuje automatickým palným zbraním, které měli i českoslovenští vojáci ve Velké Británii a také naši parašutisté vyslaní do protektorátu. Skramoušský text uvádí slovy:

"Vývojem a výrobou samopalů, tedy automatických zbraní střílejících pistolovými náboji, se v  meziválečném období zabývalo jen několik států: kromě Sovětského svazu a Finska je měly ve výzbroji pouze Německo a Rakousko, přičemž v případě posledních dvou tvořily zčásti také výzbroj policejních jednotek. Armády ostatních zemí se sice ve větší či menší míře o samopaly zajímaly, avšak do vypuknutí druhé světové války se do jejich výzbroje buď nedostaly vůbec, nebo jen v menších množstvích, neodpovídajících taktickému významu této zbraně. To se v průběhu konfliktu rychle změnilo.

Armáda Spojeného království se v meziválečném období vývojem samopalů nezabývala – ostrovní velmoc viděla své těžiště především v  námořnictvu a  letectvu. Nelze však říci, že by Ministerstvo války (War Office) nesledovalo nejnovější trendy na poli pěchotních zbraní. Snaha o modernizaci pěchotní výzbroje přinesla v druhé polovině třicátých let především zavedení vynikajícího lehkého kulometu Bren, jehož licenci na výrobu koupila vláda Jejího Veličenstva v květnu 1935 od Československé Zbrojovky, a. s. Brno."

Velmi pečlivě je v článku Stavebně historický vývoj chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a jeho podzemí z pohledu multioborového výzkumu zpracována problematika historie budovy, která se stala klíčovou z hlediska finální fáze operace ANTHROPOID a širšího působení našich parašutistů v protektorátu na jaře 1942. Jedná se o precizní popis týkající se jak minulosti chrámu sv. Cyrila a Metoděje, tak nejbližší lokality. Materiál je navíc ilustrován velkým počtem snímků, které popisují a vykreslují budovu a lokalitu již od 17. století.

Autoři zmiňují: "Paměť objektů různého stáří přináší často neuvěřitelné detaily a skutečnosti a zajímavosti mapující život, schopnosti, znalosti a dovednosti předchozích generací. Multioborový výzkum pak hledá postupně na sebe navazující souvislosti ve vývoji objektu a jeho užívání. Hledá doplňky ke známým faktům, snaží se spojovat již vybádané do návazností a souvislostí a neustále podstupuje revizi dosud užívaných narativů jak v odborných kruzích, tak ve veřejném prostoru.

Kdybychom to chtěli říci velmi zjednodušeně, objevy z  posledních let, které jsou níže popsány v  tomto článku, vznikly díky obsesivní potřebě archeologů a stavebních historiků nahlížet do každého výkopu a díry. Zní to banálně, ale právě odborníci z  těchto oborů s  přesahem do přírodních věd získávají často nejvíce informací tím, že se při výkopu náhodné inženýrské sítě objeví kus cihlové vyzdívky, pár střepů či díra, která v kontextu výkopu nedává na první pohled smysl. A to je přesně i náš případ. Cihlová kanalizační štola náhodně objevená roku 2018 ve výkopu inženýrských sítí v  Resslově ulici vedla k  potřebě lépe poznat stavebně historický vývoj kostela a postupné formování jeho okolí, a to jak na povrchu, tak pod ním. Právě vysledování postupného rozvoje dnešní Resslovy ulice a ulice Na Zderaze vedlo k poznání stavu objektu, jejž mohli znát pravoslavní duchovní a později odbojáři, které tam schovávali. V případě parašutistů, kteří se v kostelní kryptě skrývali v roce 1942, přitom mohl tento stav výrazně ovlivnit jejich pobyt, boj a případný pokus o únik z obklíčení."

Na závěr ještě upozorněme na materiál Proměny „Heydrichovy zatáčky“, který čtenářsky vděčným obrazovým způsobem dokumentuje, jak se měnilo klíčové místo atentátu, zatáčka vedoucí do ulice V Holešovičkách v Praze 8. Součástí vyšetřování atentátu v roce 1942 byla i podrobná fotodokumentace místa činu a jeho bezprostředního okolí. Tyto unikátní fotografie, uložené dnes ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu, jsou zde spolu s výběrem snímků uchovávaných Oddělením správy dokumentů a ochrany informací (OSDI) Městské části Praha 8 představeny. Celkem 14 snímků ilustruje proměny, jimiž v uplynulých desetiletích prošlo jedno z nejpamátnějších míst naší novodobé historie.

Časopis Historie a vojenství vydává Vojenský historický ústav Praha, číslo 2/2022 v ceně 99 korun je možné koupit v běžných prodejních sítích.