Studia medicíny překazilo Bedřichu Opletalovi vypuknutí první světové války. Během ní se dostal do československých legií, v jejichž rámci se zúčastnil slavné bitvy u Zborova. Už jako poručík po návratu dostudoval a stal se zubařem. Zemřel krátce po únoru 1948.
Bedřich Opletal se narodil 14. července 1891 ve Studenci na Prostějovsku. Ve třetím ročníku studií na pražské lékařské fakultě jej zastihlo vypuknutí první světové války. Jako jednoroční dobrovolník byl mobilizován do c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 13. Již 26. října 1914 se u Ivangorodu nechal zajmout ruskou armádou.
V zajetí, v Tjumeni v Tobolské gubernii na Sibiři, působil v místní vojenské nemocnici. Do československého dobrovolnického vojska se přihlásil 28. srpna 1915. V té době vinou obstrukcí ruských úřadů vázlo doplňování čs. jednotek z řad zajatců. Bedřich Opletal proto – jako mnoho dalších čs. dobrovolníků – požádal na přelomu let 1915 a 1916 o zařazení do 1. srbské dobrovolnické divize, která se tehdy formovala v Oděse.
Po vstupu Rumunska do první světové války na straně mocností Dohody v srpnu 1916 se podporučík Bedřich Opletal s touto divizí zúčastnil těžkých bojů proti Bulharům v Dobrudži. Na konci roku 1916 českoslovenští dobrovolníci přešli ze srbské armády k československým jednotkám v Rusku. Také podporučík Bedřich Opletal přijel 27. ledna 1917 do Kyjeva a záhy vstoupil do Československé střelecké brigády. Jako velitel čety v 10. rotě 2. čs. střeleckého pluku se zúčastnil bitvy u Zborova. Na konci března 1918 se rozhodl odjet s povolením nadřízených do Tjumeně a dokončit studia medicíny. Po osvobození Tjumeně od bolševiků 20. července 1918 Opletal zorganizoval místní Čechy, kteří chtěli vstoupit do čs. armády. Byl poté přidělen k 1. záložnímu pluku, v němž velel 2. praporu.
Do vlasti se vrátil jako poručík v červnu 1920. Z Ruska si přivezl svou manželku Jelenu, rozenou Karnacewiczovou, narozenou 7. listopadu 1897 v Tjumeni, s níž se oženil v lednu 1919 v Omsku. Následkem dělostřeleckých explozí, které zažil za války, nedoslýchal. Dostudoval proto po válce nikoliv na internistu, jak zamýšlel, ale na zubaře. Zpočátku působil v Praze ve vojenské nemocnici, později si v Praze zřídil soukromou ordinaci. Jeho syn Witold byl za druhé světové války třikrát vězněn gestapem, poprvé jako třináctiletý. MUDr. Bedřich Opletal zemřel předčasně na selhání srdce krátce po únorovém komunistickém převratu, 5. dubna 1948.