Jedním z československých vojáků, kteří za druhé světové války prošli nejdelším bojovým nasazením, byl tankista Bohuslav Novotný (řečený Slávek), raněný v Tunisku, na Dukle a u Liptovského Svätého Mikuláše.
Narodil se 9. prosince 1914 v Trutnově. V srpnu hektického roku 1938 byl z Vojenské akademie v Hranicích slavnostně vyřazen v hodnosti poručík pěchoty. Za mobilizace na podzim 1938 velel četě 9. roty pěšího pluku 25 v Lučenci. Po německé okupaci odešel 10. července 1939 do Polska. S Československým legionem absolvoval celé polské tažení zakončené 18. září 1939 zajetím Rudou armádou a internací v Sovětském svazu. V internaci prošel tábory v Kamenci‑Podolském, Olchovcích, Jarmolincích, Orankách a Suzdalu.
Poté, co se čs. exilové diplomacii podařilo bývalé příslušníky Čs. legionu ze sovětské internace vyreklamovat, odjel v červnu 1940 přes Istanbul na Střední východ. Byl přidělen k 1. rotě Čs. pěšího praporu 11 – Východního, kde velel četě.
S praporem odešel 31. května 1941 do pole u Baguš v Západní poušti v Egyptě jako velitel 13. čety 1. roty. Poté absolvoval množství důstojnických kurzů a byl povýšen na nadporučíka. Na jaře 1942 byl na vlastní žádost odeslán na stáž k britskému jezdeckému pluku The Royal Scots Greys, vyzbrojenému tehdy středními tanky Grant. S plukem prodělal ústup od Gazaly, bitvy u Alam Halfy a u Alameinu a pronásledování vojsk Osy do Tuniska, kde byl raněn. Po přesunu čs. vojáků ze Středního východu do Velké Británie a jejich zařazení do Československé samostatné obrněné brigády v roce 1943 byl přidělen k tankovému praporu 1, v jehož třetí rotě velel tankové četě. V létě 1944 byl přemístěn k 1. čs. armádnímu sboru v SSSR, kde v době bojů na Dukle velel tankovému praporu 1. V Dukelském průsmyku byl opět raněn. Sovětským velením zpravodajsky a strategicky špatně připravená a provedená Karpatsko‑dukelská operace v té době končila. Ani hrdinství a sebeobětování československých a sovětských vojáků na karpatských hřbetech nedokázalo zázraky a koridor k bojující 1. československé armádě na Slovensku nikdy nevznikl. Ta byla Němci poražena a v 1. čs. armádním sboru v SSSR byli probenešovsky orientovaní velitelé pod záminkou hledání viníků za porážku v Karpatech nahrazováni kádry s vazbami na komunistickou stranu. Rovněž tankisty oblíbený velitel kapitán Novotný byl ve Stropkově 15. prosince 1944 z velení tankového praporu 1 odvolán a přeřazen k samopalníkům. Při protiútoku u Liptovského Svätého Mikuláše v noci z 9. na 10. března 1945 byl raněn potřetí.
Po válce byl postupně povyšován až do hodnosti majora generálního štábu, ale po únoru 1948 byl z armády vyhozen a strávil dva roky v pracovním táboře. Po návratu pracoval jako svářeč ve vagonce v Popradu. Zemřel 12. května 1986.