Boje o Veľkou a Malou Fatru

Během prvních jarních týdnů roku 1945 už probíhalo postupné osvobozování východní části československého území. V dubnu probíhaly krvavé boje v náročném hornatém slovenském terénu Veľké a Malé Fatry. 1. Čs. armádní sbor v nich ztratil početné řady svých vojáků.

Dne 4. dubna začaly po tuhých bojích německé jednotky opouštět Liptovský Mikuláš a o den později, 5. dubna, osvobodily jednotky 1. Čs. armádního sboru Ružomberok. Obě města Němci úporně bránili, neboť přes ně mohly ustupovat jednotky dislokované v okolí Banské Bystrice. Liptovský Mikuláš se sice podařilo získat již 4. března, ale o týden později padl opět do německých rukou. Boje o město byly jedny z nejkrvavějších v celé historii 1. Čs. armádního sboru, který během nich ztratil na 4 500 vojáků.

Až postup sovětských a rumunských vojsk na středním Hronu vytvořil příznivé podmínky pro nový útok v Pováží. Další postup 1. Čs. armádního sboru směřoval údolím Váhu k Žilině. Zde se nacházely důležité komunikace spojující Slovensko s českými zeměmi a úspěch na tomto směru mohl také příznivě ovlivnit průběh ostravské operace.

Horské masivy Veľké a Malé Fatry však nepříteli umožnily zaujmout předem vybudovaná obranná postavení na hřebenech Velké Fatry, v soutěsce řeky Váhu a na západních svazích nad řekou Oravou. Nepřítel dovedně využíval rozvodněných potoků a řek a zničil jak železniční a silniční most přes řeku Oravu, tak most přes Váh.

Postup čs. jednotek komplikovaly rozbahněné horské cesty, které neumožnily přesun těžkých zbraní. Poté, co 1. a 3. brigáda narazily na rozhodný odpor a byly zastaveny zejména palbou z kulometných hnízd, byla do bojů nasazena 4. brigáda, která s pomocí místního obyvatelstva rychle postupovala do nitra Velké Fatry a postupně umlčovala opěrné body německých a maďarských jednotek. Již 7. dubna se jí podařilo zlikvidovat odpor nepřítele na hoře Magura a pronikla na západní svahy Velké Fatry. Úspěšná byla téhož dne i 1. brigáda, ve středu bojové sestavy, i 3. brigáda, která kontrolovala soutok Oravy a Váhu. O den později samopalníci 3. brigády překročili Oravu a vytvořili předmostí na jejím pravém břehu.

Poté, co jednotky překročily Velkou Fatru, začaly postupovat na Martin a důležitý komunikační uzel Vrútky, které se podařilo ve spolupráci s 18. rumunskou divizí osvobodit v průběhu 11. dubna. Vojska dál pokračovala v postupu, narazila však na odpor nepřítele, který se zachytil na východních svazích Malé Fatry.

Nepřítel zde vybudoval systém opěrných bodů na horách Grúň, Minčol, Polom, na kótě 824 a dalších a útok čs. jednotek zuřivými protiztečemi odrazil a čs. jednotky zatlačil zpět. Ty se sice po několikadenních zuřivých bojích zmocnily řady výšin, ale klíčové body zůstávaly nadále v rukou nepřítele.

Podmínky k rozvinutí útoku vytvořilo až dobytí vrchu Polom 22. dubna dvěma prapory 4. brigády za cenu těžkých ztrát, o tři dny později byl zlomen odpor nepřítele na hoře Grúň, 26. dubna vstoupily jednotky sboru do Strečna. Toho dne se k Váhu probil 17. gardový střelecký sbor a obrana nepřítele se zhroutila.

Značný podíl na těchto úspěších mělo také čs. dělostřelectvo, které úspěšně ostřelovalo německé kolony ustupující k Žilině, kterou se podařilo dobýt 30. dubna. Během bojů o Malou Fatru ztratil sbor více než 1 300 vojáků.

V následujících dnech nepřítel začal ustupovat na Moravu, neboť po osvobození Brna a po úspěších v ostravské operaci mu hrozilo obklíčení.

Jaroslav Láník