Již od pozdního středověku se na evropské rukopisné i tištěné knižní produkci významně podílely učebnice bojových umění. Tyto příručky bývaly většinou díly učitelů šermu či zápasu, kteří měli své poučky v praxi vyzkoušené a osvědčené. Vzhledem k potřebě co nejlépe vysvětlit všechny bojové akce a pohyby bývaly tyto knihy často bohatě ilustrované.
Ačkoliv byl boj chladnými zbraněmi z bitevních polí postupně vytlačován rozmáhajícími se zbraněmi palnými, ještě v průběhu celého novověku se šerm udržel jako samozřejmá součást vzdělání šlechticů. Koncem 19. století, ze kterého pochází předkládaná publikace, byl šerm chladnými pobočními zbraněmi vnímán a vyučován už především jako sportovní disciplína, i když ani z vojenské praxe zatím zcela nevymizel.
Ze vzoru starých mistrů vycházel také Ignaz Bernhard Montag, učitel šermířského umění, který sepsal učebnici Neue praktische Fechtschule (…). Ta měla sloužit k výuce ve vojenských školách i v tělocvičnách, případně též k samostudiu. Autor v předmluvě uvedl různé významy šermu, mezi nimiž zmínil využití při sebeobraně, ale také jeho příznivost při stavbě svalstva. Neopomenul ani psychologický aspekt – šerm podle něj zmenšuje strach, a naopak zvyšuje odvahu.
Proto, aby byl žák náležitě uveden do studia, publikace popisuje stručné dějiny a vývoj šermířského umění. Poté už následuje samotné vysvětlení užívaných pojmů – tedy popisy zbraní, jejich správného držení, postojů a základních i pokročilých cvičení. Učební látka je doplněna přiloženými nákresy, u nichž nechybějí detailní popisky umístěné v textu i přímo na ilustračních kartách. Již z historizujících oděvů některých postav na těchto obrázcích je patrné, že autor vycházel ze starších šermířských škol a stylů. Žáky seznamuje s některými historickými, a také regionálně specifickými způsoby boje a se zajímavými fintami, které lze proti soupeři použít. Kniha je rozdělena do dvou hlavních částí. První oddíl pojednává o boji využívajícím převážně techniku bodu hrotem zbraně; druhý, který je o poznání kratší, se zaměřuje na seky čepelí. Tato určitá nevyváženost je zcela pochopitelná vzhledem k faktu, že zbraněmi, o kterých Montag píše, jsou primárně kordy nebo rapíry.
Publikaci lze použít jako pramen ke studiu šermířského umění v jeho takřka moderní podobě a zároveň jako vhled na starší styly boje a jejich uzpůsobení k použití v 19. století.
Elektronickou knihu si můžete objednat prostřednictvím služby EoD v Knihovně VHÚ-RHF.
Podmínky služby EoD naleznete zde.
citace:
MONTAG, Ignaz Bernhard. Neue praktische Fechtschule auf Hieb und Stoss, sowie auf Stoss gegen Hieb und Hieb gegen Stoss. Für Militärschulen und Turnanstalten, wie auch zum Selbstunterricht für die Liebhaber der Fechtkunst eingerichtet und durch 69 Figuren veranschaulicht. Wriezen a. O. : F. Riemschneider, [1884]. 109 s., 30 obr. příl.