Historie válečného využití ponorek je velmi dlouhá (první pokusy se odehrály již během americké války za nezávislost 1775–1783), nicméně masivní nasazení této relativně mladé zbraně zaznamenala až první a druhá světová válka. Největší důraz na ponorkové loďstvo kladlo Německo, pro něž se ponorky staly zbraní, jež měla zničit britskou ekonomiku, a srazit tak hrdý Albion na kolena. Bitva o Atlantik, jak se také nazývají boje na námořních komunikacích během druhé světové války, patřila mezi rozhodující mezníky tohoto konfliktu. Zvláště mezi německými veliteli ponorek vynikly výrazné osobnosti, jejichž bojové úspěchy z nich učinily válečné hrdiny (a někdy též zločince). Jejich oblibu mezi širokou veřejností hojně využívala nacistická propaganda. Mezi nejpopulárnější z nich patřil Günther Prien (16. 1. 1908 – 7. 3. 1941), „býk ze Scapa Flow“, velitel U-47.
Autobiografie, či spíše paměti, tohoto ponorkového velitele, které vyšly i v českém překladu, jsou však nejen typickou ukázkou německé propagandy, ale i poutavým vyprávěním o životě na moři. Knihu lze rozdělit do dvou částí. V první polovině se čtenář může seznámit s životem autora od doby jeho studií, přes námořní školu ve Finkenwärderu, jeho působení u obchodního loďstva až po ztrátu zaměstnání a nástup k dobrovolné pracovní službě v roce 1932. Druhá polovina publikace popisující Prienovo působení v řadách německé Kriegsmarine začíná rokem 1933. Výcvik, předválečná služba na ponorkách a působení ve španělských vodách v době občanské války je jen předehrou k líčení válečného dramatu, jež následuje. Časová osa příběhu zde neodpovídá skutečnosti, ale je přizpůsobena tomu, aby děj postupně gradoval, což je však v doslovu přiznáno. Následují tedy příběhy z operací u norského pobřeží, útoky na konvoje a úspěchy datované rokem 1940. Pomyslným zlatým hřebem je proslulá operace z 14. října 1939, kdy se Prienova ponorka U-47 vplížila přímo do Scapa Flow, základny britského Domácího loďstva (Home Fleet), přičemž následně torpédovala a potopila bitevní loď HMS Royal Oak. S ohledem na propagační účely je závěr věnován návštěvě Vůdce a dekorování úspěšného velitele. Nicméně autorův závěrečný apel k boji za „světlé zítřky“ zní prapodivně v souvislosti s faktem, že místo úvodu publikace je oznámení německé branné moci z 23. 5. 1941, konstatující pravděpodobnou ztrátu U-47. Korvetní kapitán Prien klesl ke dnu Atlantiku s celou svojí posádkou 7. března 1941 po útoku britských korvet. Do té doby měl na kontě 30 spojeneckých lodí o výtlaku 162.768 brt (brutto registrovaných tun) a bitevní loď o 29.150 brt. Navíc poškodil dalších osm lodí o 62.751 a těžký křižník HMS Norfolk o 10.035 brt.
Prezentovaná kniha se od svého prvního publikování v roce 1940 dočkala dalších 16 vydání. V letech druhé světové války vyšla v češtině, španělštině, finštině, portugalštině, litevštině, chorvatštině, italštině, holandštině, dánštině a švédštině. V němčině se dočkala dalších vydání v Buenos Aires v roce 1941 a o tři léta později opět v Berlíně. V poválečných letech se připojila vydání v angličtině, francouzštině a maďarštině. Nejnověji vyšla kniha v roce 2006 znovu v Praze. Původní výtisk z roku 1941 je doplněn 42 obrazovými přílohami, které s výjimkou jediné mapky tvoří žánrové černobílé fotografie. Memoárová literatura tohoto charakteru je dodnes vyhledávaná nejen pro svoji vzpomínkovou hodnotu, ale i jako zajímavý dokument doby.
Tato Kniha týdne je k dispozici ke stažení v Příloze.
citace:
PRIEN, Günther. Mein Weg nach Scapa Flow. Praha : Orbis, 1941. 180 s., 42. čb. fot. a mp. příl.