Výročí významných bitev již tradičně vybízejí k upomínkovým počinům všeho druhu. Kromě příležitostí ke vztyčení trvalých připomínek v podobě kamenných pomníků jsou to obvykle jubilejní slavnosti a také publikace, vydávané při této příležitosti. Výjimkou není ani publikace Die Helden von Sempach, vydaná u příležitosti pětistého výročí bitvy u Sempachu, k níž došlo 9. července 1386.
Bitva u Sempachu patří mezi význačné momenty švýcarské vojenské historie. Tato skutečnost je podmíněna nejen průběhem střetu samého, ale také charakterem protivníka Švýcarů, jímž nebyl nikdo menší než Leopold III., rakouský vévoda a příslušník sílícího rodu Habsburků. Příčinou konfliktu, který vyvrcholil onou bitvou, byly mocensko politické spory. Habsburkové, kteří dlouhodobě považovali oblast Švábska za svoji sféru vlivu a vzhlíželi i směrem ke švýcarským kantonům, byli v roce 1385 nemile překvapeni smlouvou mezi kantony Zürich, Zug a Soluthurn s několika desítkami švábských měst. V té době také začaly první ozbrojené srážky mezi Švýcary a habsburskými posádkami. Jako skutečný casus belli posloužil akt z ledna 1386, kdy Luzern uzavřel smlouvy s městy, která spadala pod kontrolu Habsburků. Následovaly další lokální střety a bylo zřejmé, že vše směřuje k velké ozbrojené konfrontaci. Situaci nezlepšil ani pokus o jednání v Zürichu během domluveného příměří. Na konci června tak Leopold otevřeně vyhlásil Švýcarům válku a vytáhl do pole. Oproti očekávání protivníků nezamířil k obranu chystajícímu Zürichu, ale do kantonu Luzern. Tažení rakouského vojska, jemuž cestou padlo za oběť krom venkova také město Willisau, skončilo u Sempachu. Krátce na to dorazili také Švýcaři, spěchající od Zürichu, a došlo k boji. Protože terén nebyl vhodný k nasazení jízdy, bojovali Leopoldovi těžkooděnci pěšmo. V úporném boji, jehož podmínky ztěžovalo velké horko, nakonec získali na vrch švýcarští pěšáci, byť bojovali proti výrazně početnějšímu nepříteli. Odhadované ztráty byly v řádu stovek mrtvých, z nichž většina přináležela k rakouské straně. Na bojišti padl sám Leopold a spolu s ním také několik set šlechticů, které bylo možné na rozdíl od masy nerozlišitelných pěšáků identifikovat pomocí erbů.
V tomto kontextu není nijak udivující, že je autorem této jubilejní monografie heraldik, označený na titulním listu jménem Pusikan. Jedná se o pseudonym, za nímž se skrýval a publikoval německý badatel Oskar Göschen, rodák z Lipska, který absolvoval domácí i heidelberskou univerzitu. Kromě publikování svých vlastních prací se také podílel na přípravě proslulého erbovníku Neuer Siebmacher a v duchu heraldiky, jakožto pomocné vědy historické, pojal také svou práci Die Helden von Sempach.
Publikace je rozdělena do tří částí. První, následující po předmluvě, představuje úvod do tématu, druhá popisuje samotnou bitvu a třetí, nejobsáhlejší pasáž, je věnována padlým. Tato kapitola, která je těžištěm celé práce, obsahuje seznam doložených padlých z vojsk a jejich erbů. Vedle Leopoldových šlechticů z dnešního území Švýcarska, Alsaska, Švábska, Tyrolska a dalších míst je zde tedy možné najít také padlé příslušníky spojeného vojska kantonů, z nichž někteří jsou uvedeni s erbem a ostatní nešlechtického původu alespoň jménem. S trochou nadsázky by tak bylo možno práci přirovnat k rakouským seznamům ztrát z prusko-rakouské války roku 1866 či k rakousko-uherským seznamům ztrát z první světové války. Göschenovo dílo tak působí nejen jako upomínková publikace, ale také jako hodnotný příspěvek v oblasti studia heraldiky a vojenské historie středověku.
Elektronickou knihu si můžete objednat prostřednictvím služby EoD v Knihovně VHÚ-RHF.
Podmínky služby EoD naleznete zde.
citace:
PUSIKAN. Die Helden von Sempach. Zürich : Verlag von Hofer & Burger, [1886]. 82 s.