Zeť Ernesta Denise Ing. Václav Dostal (4. 7. 1888 Poděbrady – 9. 5. 1915 poblíž Neuville-Saint-Vaast) patřil mezi významné osobnosti české kolonie v Paříži. Z množství českých dobrovolníků hlásících se v roce 1914 do francouzské cizinecké legie byl jediný, kterému byla přiznána důstojnická hodnost. O necelý rok později se pak stal i prvním československým důstojníkem, který padl v boji.
Fotogalerie
Václav Dostal se narodil v Poděbradech jako desáté z jedenácti dětí ředitele místního cukrovaru Leopolda Dostala a jeho manželky, divadelní herečky Marie Kallmünzerové, která pod pseudonymem Horská vystupovala v Prozatímním divadle.
Byť se narodil do umělecké rodiny, vystudoval Českou vysokou školu technickou, na níž získal titul inženýra chemie. Během studií absolvoval i jednoroční vojenskou službu u dělostřelectva v Josefově a stal se záložním důstojníkem c. a k. armády. V roce 1911 odešel do Paříže studovat politická studia na vysokou školu École libre des sciences politiques, kterou úspěšně zakončil v roce 1914. V Paříži se aktivně zapojil do činnosti krajanských organizací a seznámil se i s francouzským bohemistou Ernestem Denisem, s jehož dcerou se oženil.
Jako přesvědčený zastánce české samostatnosti propašoval z domova plány rakousko-uherské pevnosti Přemyšl, které po vypuknutí 1. světové války předal ruskému velvyslanci a sám se společně s dalšími krajany přihlásil do francouzské cizinecké legie. Zde mu jako bývalému záložnímu důstojníkovi rakousko-uherské armády, a s ohledem na jeho protirakouské aktivity, byla přiznána důstojnická hodnost. Jako důstojník nemohl být zařazen přímo mezi české dobrovolníky Roty Nazdar, ale byl umístěn alespoň ve stejném praporu, s kterým se dne 9. května 1915 zúčastnil jako velitel kulometné čety bitvy u Arrasu. Zde ho také nedaleko osady Neuville-Saint-Vaast zastihla smrt.
Výstroj francouzských důstojníků byla v tomto období často zajišťována soukromým nákupem. Příkladem toho je i nevzorová brašna na mapy, kterou Václav Dostal používal. Zajímavější než samotná brašna je však její obsah, který se dochoval do dnešních dnů a obsahuje nejen předměty a příručky nezbytné pro výkon funkce velitele kulometné čety, ale i praktické poznámky a soukromé dokumenty, které dávají nahlédnout do Dostalova osobního života. Mezi posledně zmíněné patří například poštovní tarify, fotografie, slovník turečtiny nebo pamflety s textem populárních francouzských písní, které prozrazují umělecké vlohy zděděné po matce.
Petr Bjaček