Celonárodní manifestace, nebo jen historický letopočet? Letmé nahlédnutí do labyrintu tradic 11. listopadu.

Stát, jehož obyvatelstvo poznamenala tragédie první světové války, nemůže 11. listopad 1918, obecně a symbolicky přijímaný za den ukončení konfliktu, pominout ve své paměti. Přesto se z různých důvodů míra a způsoby připomínání tohoto data napříč zeměmi liší.

Nejblíže k začlenění 11. listopadu do oficiálních vzpomínek měly státy, jejichž vojáci bojovali a umírali na západní frontě. Právě jich se bezprostředně týkalo příměří uzavřené 11. listopadu mezi dohodovými státy a Německem. S ohledem na otřes, který válka do té doby nepoznaných dimenzí zanechala ve společnosti, bylo přirozené, že si tyto země vztáhly své vzpomínkové slavnosti věnované padlým, zemřelým a nezvěstným vojákům k výročím tohoto příměří.

Datum ukončení bojů se stalo symbolickým předělem, k němuž se soustředily nejen emoce smutku ze ztráty bližních, uvědomění si závazku vůči padlým, ale též úlevy z přežití. Vedle lidských ztrát se v tento den nezapomínalo ani na veterány konfliktu, kteří si sice život uchránili, ale bez pomoci společnosti se nadále neobešli. Charitativní sbírky na podporu válečných veteránů se proto postupně staly nedílnou součástí některých vzpomínkových tradic.

Velká Británie

Armistice Day (Den příměří) čili Remembrance Day (Den vzpomínky) se slaví od roku 1919 jako vzpomínka na příměří uzavřené mezi státy Dohody a Německem na západní frontě.

Druhou neděli v listopadu, nejbližší datu 11. listopadu, Britové pojmenovali Remembrance Sunday a zasvětili ji vzpomínce na příslušníky ozbrojených sil i civilních bezpečnostních složek Velké Británie a zemí Commonwealthu, kteří sloužili v obou světových válkách a pozdějších konfliktech. V centru Londýna u kenotafu na třídě Whitehall se koná pietní vzpomínkový akt za padlé a nezvěstné.

Symbolický motiv z básně Johna McCrae – rudé vlčí máky – tvoří všudypřítomný kolorit. Prostřednictvím prodeje těchto stylizovaných květů probíhá velkolepá několikatýdenní celonárodní charitativní sbírka na podporu válečných veteránů. U Westminsterského opatství každoročně doruda „rozkvete“ dojemné Pole vzpomínky, které tu pozůstalí a vzpomínající vysazují z malých dřevěných křížků ozdobených květem vlčího máku a často doplněných vzkazem.

USA

Ve Spojených státech amerických vyhlásil Woodrow Wilson Armistice Day poprvé v roce 1919 jako výroční pietní vzpomínku věnovanou padlým Američanům v první světové válce. Teprve roku 1938 získal Den příměří zákonný status státního svátku k uctění veteránů první světové války a k podpoře světového míru.

V roce 1945 se svátek rozšířil na všechny osoby, které konaly službu v ozbrojených silách, načež roku 1954 došlo k jeho přejmenování na výstižnější Veterans Day. Třebaže vzpomínky na padlé jsou v myslích Američanů s tímto svátkem dodnes implicitně spjaty, USA vzpomíná 11. listopadu především na přeživší válečné veterány.

Úctu všem svým padlým vojákům prokazují každoročně poslední pondělí v měsíci květnu (Memorial Day). Symbolické květy vlčího máku se tu nosí nikoli o listopadovém dnu veteránů, nýbrž v květnu na paměť padlých.

Francie

Jour du Souvenir (Den vzpomínky) / Jour de l'Armistice (Den příměří) vznikl v upomínku na ukončení bojových operací na západní frontě. Od roku 2012 je tento den zároveň dnem pocty všem, již zemřeli za Francii (Jour de l’hommage aux morts pour la France).

Rozšířeným symbolem těchto pietních oslav se stal už ve dvacátých letech 20. století „Bleuet de France“ – stylizovaný květ chrpy polní. Od roku 1991 působí ve Francii charitativní organizace „L’Œuvre Nationale du Bleuet de France“ podporující veterány a pozůstalé po obětech válek a terorizmu.

Polsko

V Polsku připadá na 11. listopad státní svátek Narodowe Święto Niepodległości (Národní den nezávislosti) oslavující obnovení polské státnosti v roce 1918. Část vzpomínkových oslav probíhá u hrobu neznámého vojína.

Česká republika

Den válečných veteránů, významný den zavedený zákonem č. 101/2004 Sb., si své místo ve české společnosti dosud hledá. Podle vládního stanoviska je tento den věnován veteránům všech válečných konfliktů a slaví se „jako významná připomínka vítězství demokracie ve světě, ke kterému pomohly i Československé legie“. Svým názvem i pojetím se velkou měrou hlásí k současným tradicím praktikovaným ve Spojených státech amerických i ve Velké Británii.

Nahlédneme-li do minulosti, zjistíme, že meziválečné Československo vnímalo slavnostní rozměr 11. listopadu výhradně prostřednictvím svých spojenců, aniž se samo aktivně angažovalo. S pietními slavnostmi v tento den se tehdejší veřejnost setkala pouze při několikerém dekorování Neznámého vojína, jehož hrob v kapli Staroměstské radnice navštívili velvyslanci z řad spojeneckých zemí, aby symbolickému padlému udělili vojenská vyznamenání svých států.

S relativně mladou tradicí Dne válečných veteránů se pojí i jistá bezradnost co se symboliky týče. Převzatý motiv vlčího máku disponuje sice univerzálním potenciálem a srozumitelným sdělením, ale v rukou českých tvůrců podléhá přílišné kreativitě. Stává se, že různé organizace distribuují různá národně specifická provedení – spíš méně, než více zdařilá.

Mezi státy, které vnímají 11. listopad spíše v úzkém smyslu historického letopočtu, patří nejen ty poražené. Ačkoli tyto země s datem nespojují žádné vlastní oficiální vzpomínky, jsou si vědomy jeho dějinného významu, respektují jej, ale utrpěné ztráty na lidských životech spojené s tímto i s jinými konflikty si pietně připomínají v jiné, pro ně případnější dny.

Itálie

V Itálii slaví 4. listopadu Giorno dell'Unità Nazionale e Giornata delle Forze Armate (Den národního sjednocení a ozbrojených sil). Datace tohoto svátku se váže k uzavření separátního příměří mezi Dohodou a Rakouskem-Uherskem, jímž skončily boje na italské frontě.

Německo

Neděle 14 dní před první adventní nedělí nese označení Volkstrauertag (Den národního smutku).

Návrh k uctění památky německých vojáků padlých v první světové válce vznikl už v roce 1919, ale poprvé se vzpomínka pod názvem Den národního smutku pořádala v roce 1926. Zákonný status státního svátku získal tento den až v roce 1934, když jej nacisté přejmenovali na „Heldengedenktag“ a pietu zneužili pro propagandistické účely.

Obnovení se Den národního smutku dočkal v roce 1952. Významně se ve vzpomínkových slavnostech angažuje organizace zabývající se péčí o německé válečné hroby - Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge.

V současnosti je tento vzpomínkový den zasvěcen všem obětem válek a teroru napříč národy.

Rakousko

Allerheiligen (Slavnost Všech svatých) a Allerseelen (Vzpomínka na všechny věrné zesnulé) – tyto římsko-katolické církevní svátky se už v průběhu první světové války v Rakousku-Uhersku uznávaly za dny smutku a památky padlých vojáků. Později v Rakouské republice svátky pozbyly oficiální status, když je nahradila vzpomínka na padlé v rámci státního svátku 26. října.

Dodnes však v režii Rakouského černého kříže (Österreichisches schwarzes Kreuz) – organizace pečující o válečné hroby – probíhají v období „dušiček“, kdy je návštěvnost hřbitovů nejvyšší, peněžní sbírky na opravy a údržbu válečných hrobů.

Tomáš Kykal