Česká puška pro toskánského velkovévodu

V nedávné době se Vojenskému historickému ústavu Praha podařilo získat do svých sbírek historických palných zbraní výjimečný exemplář. Dvojka s perkusními zámky pochází z dílny vynikajícího českého puškaře Josefa Maška (Maschka) mladšího a byla vyrobena kolem roku 1855 pro toskánského velkovévodu Leopolda II. (1797–1870).

Zbraň má válcové hlavně z damascénské oceli, opatřené hladkým vývrtem a na středové plošině zlaceným nápisem J. MASCHEK IN GABEL. V zadní části je hlaveň zdobena rytými a částečně zlacenými florálními a lineárními ornamenty. U dnového šroubu pokračuje výzdoba také motivy figurálními, na palcovém štítku pak zlaceným monogramem majitele L II.

Zámkové desky jsou po celé ploše ryty péřovitým ornamentem, pravá deska je v kartuši opatřena zlaceným nápisem J. MASCHEK, levá nápisem IN GABEL. Velmi zajímavým způsobem je zpracována železná botka, na které je vedle rostlinných motivů a rokajů také kvalitní rytina portrétu velkovévody Leopolda II.

Majitel zbraně, arcivévoda rakouský a velkovévoda toskánský, se narodil 3. října 1797 ve Florencii. Byl vnukem římského císaře, českého a uherského krále Leopolda II., který byl jako (Peter) Leopold I. také velkovévodou toskánským. Jako druhý syn velkovévody Ferdinanda III. prožil Leopold mládí ve Vídni, Salcburku a Würzburgu. V červnu 1824 nastoupil na toskánský trůn a prvních dvacet let vlády věnoval celkovému vnitřnímu rozvoji země.

Ve své době byl nejmírnějším a nejméně reakcionářským panovníkem na italském území. Ačkoliv byl podřízen rakouskému vlivu, odmítl přijmout rakouské metody vlády, poskytl tisku určitou míru svobody a umožnil mnohým politickým exulantům z jiných zemí relativně klidný pobyt na svém území. I přes tento poměrně liberální přístup se ani Toskánsku nevyhnulo revoluční hnutí, které ve druhé polovině čtyřicátých letech zachvátilo Itálii.

Přestože se Leopold II. snažil tuto bouři uklidnit, 17. února 1848 dal zemi ústavu, zúčastnil se sardinské války proti Rakousku a dokonce složil titul rakouského arcivévody, byl v únoru 1849 nucen před revolucí uprchnout do Neapolska. Na jaře však Rakušané znovu obsadili Lombardii a benátské vnitrozemí, a v květnu byl ve Florencii rakouským expedičním sborem Leopold II. dosazen zpět na trůn. Rakouská posádka pak v Toskánsku zůstala až do roku 1855.

Leopoldova dřívější popularita však byla již definitivně minulostí, a když ve Florencii opět propuklo povstání, byl velkovévoda v dubnu 1859 donucen opustit zemi a uchýlit se do Rakouska. Až do své smrti v lednu 1870 pak žil převážně v Čechách na svých zámcích ve Slavkově a v Brandýse nad Labem.

Výrobce zbraně, puškařský mistr Josef Mašek (Maschek) mladší (1826–1891), působil v malém severočeském městě Jablonné v Podještědí (německý název Gabel), v dílně, kterou založil jeho otec Josef Maschek starší (1797–1852). Ve sbírce Vojenského historického ústavu se shodou okolností nachází od stejného puškaře ještě jedna, neméně luxusní lovecká puška. Je to dvoják s perkusními zámky, který je po celé ploše bohatě zdoben rytými, řezanými a zlacenými florálními a figurálními ornamenty. Na palcovém štítku je habsburský arcivévodský erb, neboť původním majitelem zbraně byl rakouský arcivévoda Karel Ludvík (1833–1896), bratr císaře Františka Josefa I. a otec následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, zavražděného v červnu 1914 v Sarajevu

Výjimečná úroveň obou zbraní ukazuje, že ačkoliv puškařská výroba byla obecně soustředěna převážně do velkých měst a známých zbrojařských center, vynikající zbraně pro prominentní klientelu vyráběli i mnozí puškaři z malých venkovských městeček.

Jan Šach