Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku, jenž mezi lety 1917 a 1920 sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli oficiálního tiskového a propagačního orgánu Odbočky Československé národní rady na Rusi (OČSNR) a později i Československého vojska na Rusi.

Legionářský tisk do roku 1917

Významnou roli v československém zahraničním odboji během první světové války představovaly noviny a časopisy, s jejichž pomocí informovalo čs. hnutí o svých cílech, získávalo příznivce do svých řad a propagandisticky působilo na veřejnost. Ve Francii vznikl po několika ne zcela úspěšných pokusech francouzsky psaný časopis La Nation Tchéque, později doplněný např. o titul Československá samostatnost. V Itálii vycházel časopis V boj! a ve Spojených státech amerických kromě předválečných periodik časopisy Poselství nebo Naše Slovensko.

V Rusku před válkou existovalo několik titulů (např. Ruský Čech, Sokol, nebo Českoruské listy), avšak pro odboj byl nejdůležitější týdeník Čechoslovan, vydávaný od roku 1911 v Kyjevě. Když jeho produkci ukončily v lednu 1915 finanční problémy, navázal na něj týdeník Čechoslovák, jejž začal od června 1915 jako svůj tiskový orgán vydávat v Petrohradu Svaz československých spolků na Rusi. Později na jaře 1916 došlo i k obnovení Čechoslovana, který sloužil jako určitá opozice k oficiálnímu výkladu v časopise Čechoslovák. Kromě těchto dvou titulů, mezi českými krajany a zajatci nejčtenějších, existovaly dále např. Slovenské hlasy (zprvu pouze příloha Čechoslovana), nebo odborněji zaměřený Československý voják. Vznikaly i časopisy uvnitř československých jednotek, např. Karabáč, Táborita, Slovan, Palcát aj.

Československý deník

V roce 1917 zaznamenalo čs. hnutí v Rusku nebývalý rozkvět. Pád carského režimu vedl k uvolnění cenzury a došlo také ke sjednocení českých a slovenských spolků a odbojových zajateckých organizací pod Odbočkou Československé národní rady na Rusi. Po bitvě u Zborova v červenci 1917 již ruské úřady nekladly odpor neomezenému náboru zajatců do čs. vojska, jež se tak z brigády během léta a podzimu rozrostlo na armádní sbor o více než 40 000 mužích. Tím se prudce zvýšila poptávka po informacích, které již týdeníky nebyly schopny poskytovat. Rusko se v této době stále více propadalo do organizačního, hospodářského a mravního chaosu, jenž vyvrcholil bolševickou revolucí a občanskou válkou, čímž se zvýšil tlak na informovanost čs. vojáků, aby se zamezilo šíření dezinformací a nepřátelské propagandy.

Z toho důvodu se OČSNR rozhodla zřídit svůj oficiální tiskový orgán s názvem Československý deník. Její snahy však zpočátku narážely na celou řadu těžkostí, souvisejících především s tištěním deníku. Nejobtížnějším krokem bylo obstarat písmo pro českou sazbu, neboť ruských písmolijen bylo málo a všechny byly zaměstnány válečnými dodávkami. Nakonec se podařilo vybavit nově zřízenou tiskárnu tak, že jí část svého písma poskytly tiskárny Čechoslováka a Slovenských hlasů. Velmi těžko se získával také papír a nedostávalo se ani ostatních potřeb pro tisk.

Ještě než začal být deník vydáván periodicky, byla vytištěna tři předčísla. První s číslem 0 vyšlo 12. prosince 1917 (dle starého kalendáře 29. listopadu), druhé s číslem 00 18. prosince (5. prosince) a třetí bez označení 6. ledna 1918 (24. prosince 1917). První regulérní číslo bylo distribuováno od 14. ledna 1918 (1. ledna).

Hlavním redaktorem byl zprvu Bohdan Pavlů v Kyjevě, později se však redakce i tiskárna v návaznosti na překotné události v Rusku a čs. hnutí často stěhovaly. Již v polovině února 1918 se přemístily do Pirjatina, aby po dvou týdnech byly naloženy do železničních vagónů a společně s čs. vojskem opustily Ukrajinu. Ve vlaku pak list provázel čs. legionáře na jejich anabázi Ruskem přes Penzu až do Omska. Odtud na krátkou dobu přesídlil do Čeljabinska, aby se opět vrátil do Omska. Nikde ale nezůstal příliš dlouho a byl vydáván většinou na nádražích a v železničních vagónech.

Teprve na konci srpna 1918, kdy se OČSNR usadila v Jekatěrinburgu, mohla redakce opustit železniční vagon a přemístit tisk do ruské tiskárny ve městě. Na konci března 1919 následoval další přesun do Irkutska, kde list vycházel až do ledna 1920. Redakce pak opět zamířila na koleje a absolvovala cestu na východ až do Vladivostoku, kam dorazila 28. dubna. Poslední číslo Československého deníku vyšlo 18. července 1920. Navzdory všem nesnázím se periodicitu podařilo udržet víceméně po dva a půl roku, přičemž jen od počátku roku 1919 do konce června 1920 bylo vytištěno 3 628 600 exemplářů (údaje za prosinec 1917 a rok 1918 chybějí). Hlavními redaktory se po Bohdanovi Pavlů stali postupně Josef Kudela, Vojtěch Holeček a Antonín Pavel.

Petr Matějček