Po několikatýdenním budování obrany za těžkých zimních podmínek u Vasilkova a Fastova koncem roku 1943 byla 1. československá samostatná brigáda v SSSR 1. až 3. ledna 1944 nasazena do bojů u Rudy a Bílé Cerekve. Poté 5. ledna zaujala obranné postavení jihozápadně od Žaškova.
Ve dnech 16. až 25. ledna 1944 odráželi českoslovenští vojáci za těžkých bojů německé útoky na břehu řeky Horní Tikič v prostoru osady Buzovka. Československé jednotky se poté soustředily na obranu úseku na linii Balabanovka – Stupki a na čáře Oratovka – Juškovcy. Nepřímo se tak účastnili Korsuň-ševčenkovské operace 1. a 2. ukrajinského frontu, jež ve dnech 24. ledna až 17. února vedla k obklíčení a likvidaci značných německých sil mezi Bílou Cerekví a Čerkasy. Z první linie jihozápadně od Zaškova odešla 1. československá samostatná brigáda v SSSR 7. března a postupně se přesunula na osvobozenou Volyň.
Na Volyni žila od 19. století silná česká menšina, pozvaná tehdy ruským carem k povznesení hospodářství ve Volyňské gubernii. Před druhou světovou válkou dosáhla téměř čtyřicetitisícového počtu. Její příslušníci dostali v roce 1944 možnost vstoupit do Československé vojenské jednotky v Sovětském svazu, podobně jako v první světové válce vstupovali do československých legií. Díky tomu bylo možné zahájit 10. dubna 1944 formování 1. československého armádního sboru v SSSR.