Deutsches Technikmuseum Berlin a jeho letecká sbírka

Mezi nejvýznamnější technická a vojenská muzea našeho německého souseda patří rozsáhlá expozice nacházející se přímo v metropoli Berlíně. Deutsches Technikmuseum Berlin je umístěno v prostorách bývalého Anhaltského nádraží, které bylo kdysi největším nádražním komplexem v celém Německu.

Na jaře 1945 se však stalo cílem masivního spojeneckého útoku a v podstatě vyhořelo, několik poválečných let zde probíhal pouze nouzový provoz. Roku 1952 vlaky stanici definitivně opustily a z důvodu narušené statiky musela být stržena i čelní část hlavní budovy. V místě zůstala stanice rychlodráhy S-Bahn, po postavení Berlínské zdi však byla až do jejího opětovného zboření uzavřena.

Technické muzeum bylo otevřeno roku 1982 v objektech Hamburger Bahnhof a mělo představovat zejména tradice technické výroby a výzkumu v berlínské oblasti. Po spojení obou německých států začala v roce 1996 výstavba nových muzejních hal v současném místě, muzeum oficiálně otevřelo bránu návštěvníkům 14. prosince 2003.

Z hlediska vojenské historie je nejzajímavější letecká část sbírek, rozmístěná v několika patrech hlavní budovy. Návštěvník zde spatří řadu zajímavých letounů, spojených zpravidla s německou historií, mnoho z nich je unikátních a ve světě existují jen v několika málo exemplářích. Některé letouny jsou perfektně restaurovány, jiné však úmyslně ponechány v originálním nálezovém stavu a pouze zakonzervovány. Samozřejmě nejatraktivnější jsou pro většinu zájemců o leteckou historii stroje z druhé světové války, sloužící kdysi v jednotkách Luftwaffe.

V expozici jsou vystaveny oba nejslavnější stroje z dílny Williho Messerschmitta, stíhací Bf 109G i dvoumotorový Bf 110, především druhý typ je dost vzácný a ve světových muzeích se jich zachovala jen hrstka. Vedle nich leží noční stíhací Junkers Ju 88, rozložený na hlavní konstrukční celky (vzhledem k rozměrům by zřejmě nebylo možné jej vystavit kompletní).

Další z Junkersových letounů, legendární střemhlavá Stuka, je nerestaurovaná, v nálezovém stavu, stejně jako trosky průzkumného stroje Henschel Hs 126. Z dalších strojů stojí za to jmenovat dva rozšířené Bückery, cvičný dvouplošník Bü 131 a jednoplošný Bü 181, zde vyzbrojený čtveřicí panzerfaustů, jak se tato letadla používala na samém sklonku války v roli lehkých bitevníků.

Výsledky vývoje v oblasti reaktivních pilotovaných letadel dokumentuje pozoruhodný stíhací Heinkel He 162 Salamander z konce války nebo raketový motor Walter HWK 109-509A ze stíhacího Messerschmittu Me 163B Komet. K technickým zajímavostem patří rovněž skládací vírník Focke Achgelis Fa 220 Bachstelze, který tvořil součást výbavy oceánských ponorek Typ IX. Upoutaný jej plující ponorky vyvlekla do výšky a pozorovatel odtud dokázal sledovat široký prostor do vzdálenosti desítek námořních mil.

Sbírky vedle pilotovaných letadel tvoří i raketové střely, rovněž z období druhé světové války. Vystavená je letounová střela V-1, poháněná pulzačním motorem, jejíž nasazení způsobilo nezměrné utrpení obyvatelům Londýna, Antverp a dalších západoevropských měst. Uvidíme zde také protilodní řízenou střelu Henschel Hs 293 nebo křídlatou protileteckou Hs 117 Schmetterling. Podle informační tabule prochází další řízená protiletadlová střela Reichenberg v současné době restaurátorskými pracemi.

Letecká sbírka zahrnuje i artefakty z počátků letectví v Německu, zahrnující například rekonstrukci slavného kluzáku Otto Lilienthala nebo dopravní Focke Wulf A-19.

Poutačem a jedním z největších exponátů je dopravní Douglas C-47 Dakota, umístěný na otevřené balkonové plošině a viditelný zdaleka při příchodu k muzeu. Jedná se o jeden ze strojů, přezdívaných „Rosinennbomber“, tedy letounů udržujících zásobovací letecký most, přivážející Berlíňanům potraviny, léky i palivo v týdnech sovětské blokády.

Ivo Pejčoch