Ekonomické zabezpečení výstavby armády v druhé polovině 60. let

V polovině roku 1966 projednávalo Předsednictvo Ústředního výboru KSČ programový dokument o výstavbě armády v letech 1966–1970. Materiál předložil místopředseda vlády a předseda Státní plánovací komise Ing. Oldřich Černík.Základem bylo stanovit úhrnné náklady rozpočtové kapitoly Obrana a bezpečnost. Záměr vycházel z usnesení předsednictva ÚV z roku 1964, který stanovil, že smí růst nejvýše tempem, jakým poroste v daném období užitý národní důchod. Další požadavky byly provázány s ostatními částmi plánu a promítly se do národohospodářských bilancí.

Nejrychleji se mělo rozvíjet zásobování armády zbraněmi a vojenskou technikou. Během čtvrté pětiletky mělo dojít k výrazným kvalitativním změnám v oboru speciálních vozidel. V roce 1967 bylo naplánováno ukončení produkce tanku T-55 a zahájena výroba tanku T-55A se 100mm stabilizovaným kanonem. Oproti dosavadním typům, jimiž byla vyzbrojena ČSLA, měl jako první ochranu proti účinkům radioaktivního záření. Zpočátku měl být ochranný materiál zajišťován dovozem ze Sovětského svazu, okolo roku 1970 se již předpokládala tuzemská výroba ochranného materiálu PAL. Tank T-55A se měl vyrábět také ve velitelském provedení a jako vyprošťovací (VT-55A) a mostní tank (MZ-55).

Další významnou změnou bylo ukončení výroby obrněného transportéru včetně jeho modifikací R 2 a R 3. Na uvolněných kapacitách byla od roku 1969 plánována produkce bojového vozidla pěchoty (BVP-1), opatřené ochranným materiálem a vnitroventilačním zařízením k ochraně osádky proti účinků pronikavé radiace. Oproti OT Topaz představovalo BVP-1 zásadní kvalitativní změnu. Výrazně se měla zvýšit palebná síla motostřeleckých jednotek k ničení obrněných cílů a živé síly protivníka díky, neboť BVP-1 bylo vyzbrojeno 73mm kanonem a odpalovacím zařízením pro PTŘS 9M 14 M (MALJUTKA).

Od roku 1967 se plánovala výroba osmikolového terénního tahače KOLOS, jež měla pokrýt potřebu kompletace 122mm raketometu RM-70 Grad a jednotné mostové soupravy JMS.

Výše uvedené změny s sebou přinášely pokles objemu zbrojní výroby v letech 1968–1969, než se podaří zahájit sériovou výrobu.

V těchto letech se očekával také značný pokles v oboru letecké techniky. Plánovaný objem v roce 1970 měl dosáhnout pouhých 45 % objemu výroby v roce 1965. Na uvolněných kapacitách se měla připravovat sériová výroba cvičného proudového letounu L-39, jenž se stal hlavním výrobním programem leteckých závodů po roce 1970.

Z ostatní vojenské techniky šlo například o zavádění směrových radiostanic RDM 6 a RDM 12, již zmíněné jednotné mostové soupravy JMS a univerzálního ženijního stroje ÚŽAS. Do roku 1969 se počítalo s výrobou ochranné masky CM 3, kterou poté měla nahradit ochranná maska M 10.

Československá armáda se také intenzivně připravovala na ochranu proti zbraním hromadného ničení (OPZHN) a měla si osvojit používání prostředků pro profylaxi a léčbu infekcí vyvolaných bojovými biologickými prostředky. Pro zajištění výživy za války měly být vyvinuty způsoby odmořování hlavních druhů potravin, prověřeny nejvhodnější obalové materiály na potraviny, dílem zavedeny úpravny zamořené vody a zvládnuta technologie desaktivace u stacionárních vodáren. V oblasti civilní obrany obyvatelstva měla pokračovat výstavba krytů, přednostně v kategorizovaných závodech (objektech), které by byly v provozu i během války a plnily by úkoly stanovené mobilizačním plánem.

Značné náklady si vyžádaly dokončení speciální investiční výstavy a operační přípravy státního území.

Přehled plánované výroby vybraných druhů výzbroje v letech 1966–1970

Jaroslav Láník