Narodil se 7. ledna 1893 v Nové Huti pod Nižborem, podle něhož používal za 2. světové války krycí jméno Nižborský. Předchozí světová válka jej zastihla po maturitě na rakovnickém gymnáziu v carském Rusku, kde v srpnu 1914 vstoupil do České družiny. V legiích při bojích s bolševiky v létě 1918 již velel praporu 2. čs. střeleckého pluku „Jiřího z Poděbrad“. Do vlasti se vrátil v hodnosti podplukovníka v dubnu 1920 jako jeho sedmadvacetiletý velitel.
V armádě již zůstal, v květnu 1928 dosáhl v pětatřiceti letech první generálské hodnosti a v kritickém září 1938 za mobilizace velel v hodnosti divizního generála jednotkám Hraničního pásma XIV, které měly za úkol obranu hranice jižní Moravy. Již na počátku nacistické okupace se zapojil do ilegální vojenské organizace Obrana národa, ale v březnu 1940 musel kvůli akcím gestapa odejít do zahraničního odboje, kde po čtyři roky ve Velké Británii vykonával funkci přednosty Vojenské kanceláře prezidenta republiky.
Prezidenta Beneše doprovázel v prosinci 1943 do Moskvy a v červnu 1944 byl na jeho popud jmenován velitelem čs. jednotek na osvobozeném území. V říjnu téhož roku přiletěl za dramatických okolností na povstalecké Slovensko a poté se na Podkarpatské Rusi snažil formovat přírůstky čs. armády. Zde však tvrdě narazil se svými snahami na více než neochotné sovětské spojence, kteří již Československo považovali za svou válečnou kořist.
V lednu 1945 proto poslal do Londýna tajnou depeši, v níž s obrovskou jasnozřivostí načrtl budoucnost čs. armády a celé republiku po skončení války. Je zajímavé, že jeho kolega generál Heliodor Píka tuto temnou vizi považoval za přehnanou, přestože znal velice dobře sovětský režim. To jej také na komunistickém popravišti stálo život, zatímco Antonín Hasal musel odejít opět za hranice. Předtím byl však ještě prvním poválečným československým ministrem dopravy a od července 1946 do června 1948 opět přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky.
Po Benešově abdikaci a odvolání z funkce Hasal na počátku července 1948 odešel do exilu, kde 22. dubna 1960 ve Washingtonu zemřel. Jeho mužná legionářská zásadovost, věrnost ideálům masarykovské demokracie, vlastenectví spojené s lidskou slušností – to vše jsou vlastnosti, které mohou být stále vzorem i pro dnešní dobu.