Za prokázanou odvahu a hrdinství mu byl in memoriam udělen titul Hrdina SSSR, který se uděloval spolu s Leninovým řádem, byl dekorován Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu a povýšen na kapitána pěchoty. Otakar Jaroš patřil k nejvýznamnějším osobnostem čs. zahraničního odboje a jeho jméno bylo známé ihned po osvobození republiky.
Jeho památku si připomněli mimo jiné na velkolepé slavnosti u příležitosti odhalení pamětní desky v létě 1946 v Náchodě, kde po likvidaci čs. branné moci krátce působil jako poštovní úředník. Na sklonku 50. let byla instalována jeho socha v Mělníce (zde navštěvoval reálné gymnázium) a zanedlouho poté pamětní deska na rodném domě v Lounech (1. srpna 1912). K tradici bojů u Sokolova se hrdě hlásila i československá armáda. V listopadu 1945 byl jednomu z útvarů spojovacího vojska udělen čestný název Spojovací pluk 1 Hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše, jeho jméno nesly mnohé další útvary, vojenská učiliště, kasárna apod.
Již během války byl zkreslován charakter čs. domácího a zahraničního odboje. Jedinou vůdčí silou měla být komunistická strana a mnozí čelní představitelé odboje byli líčeni jako zapálení komunisté nebo její aktivní sympatizanti. Komunistická propaganda zneužila také památku Otakara Jaroše. Nejinak tomu bylo i ve válečném velkofilmu Sokolovo režiséra Otakara Vávry, který měl premiéru v roce 1975. Avšak poté co představitel Otakara Jaroše Martin Štěpánek odešel do zahraničí a stal se politickým komentátorem a hlasatelem Rádia Svobodná Evropa, byl film sta- žen a promítaly se jen zbývající dva díly trilogie, a to Dny zrady a Osvobození Prahy. Otakar Jaroš byl zastáncem ideálů první republiky. Cvičil v mělnickém Sokole a byl členem tamní skautské organizace. V roce 1937 byl vyřazen z Vojenské akademie v Hranicích v hodnosti poručíka telegrafního vojska. Po okupaci českých zemí odešel v létě 1939 do Polska, kde vstoupil do čs. jednotky. Její část po napadení Polska Německem ustoupila na východ a Otakar Jaroš se jako mnozí další vojáci dostal do internačních táborů v Suzdalu a Orankách. Významně se podílel na výcviku naší jednotky v Buzuluku, ostře však vystupoval proti politizaci jednotky. Jeho odbojovou činnost ocenila v roce 2008 Armáda České republiky udělením nejvyššího resortního vyznamenání Kříže obrany státu.