Eduard Kudrnka se narodil 29. dubna 1914 do rodiny lékaře ve Vysokém nad Jizerou. Později se rodina přestě- hovala do Chrudimi, kde Eduard vychodil obecnou a měšťanskou školu a vystudoval reálné gymnázium. Ihned po březnové okupaci roku 1939 se na Chrudimsku společně s pozdějším generálem Stanislavem Uchytilem zapojil do odboje. V této době studoval lékařskou fakultu v Praze. Po uzavření vysokých škol na podzim roku 1939 se rozhodl odejít do zahraničí. Přes Slovensko, Maďarsko, Turecko a Bejrút se spolu s Uchytilem dostal do Francie k československé zahraniční armádě.
V březnu 1940 se stal jako vojín‑nováček příslušníkem pomocné roty pěšího pluku 2 a v první polovině června 1940 se účastnil s 1. rotou ústupových bojů na Loiře. Tam na sebe upozornil odvahou při ošetřování raněných vojáků. Po evakuaci do Velké Británie nastoupil do školy pro záložní důstojníky zdravotnictva a byl mu přiznán charakter aspiranta u brigádní ambulance. V březnu 1941 se oženil s příslušnicí ženských pomocných sborů Australankou Andrey Mulraine‑Fowke a v prosinci téhož roku přišla na svět jejich dcera Barbara Elisabeth. V této době absolvoval řadu lékařských kurzů, ale i parašutistický výcvik a kurz útočného boje. Od začátku roku 1942 působil jako lékař u Skupiny zvláštních úkolů (později Zvláštní skupiny), kde byl k dispozici budoucím parašutistům vysílaným do protektorátu. V roce 1944 se již jako podporučík stal lékařem u 312. československé stíhací perutě RAF. Zajímavostí je, že jeho otec, MUDr. Eduard Kudrnka, působil v roce 1944 jako lékař v internačním táboře ve Svatobořicích (pro rodinné příslušníky čs. zahraničních vojáků), kde byl sám internován. Eduard Kudrnka ml. odjel v březnu roku 1945 se zdravotnickým materiálem na východní frontu.
Po válce působil již jako podplukovník zdravotnictva ve funkci velitele Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze. Po únoru 1948 dával svůj vztah k novým poměrům poměrně jasně najevo. V roce 1950 byl propuštěn z armády a později byl v politickém procesu s lékaři odsouzen k desetiletému trestu. Poté se vrátil k původní profesi v Praze a později působil jako lázeňský lékař v Lázních Libverda a Kundratice. Oblíbený lékař zemřel 13. února 1985 v Praze. Na jeho pohřbu se sešlo velké množství bývalých letců RAF a vojáků zahraniční armády. V květnu 1991 byl povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.