Vojenské technické muzeum Lešany se stalo cílovou stanicí dvou bočnic z kovového železničního mostu, který stál více než jedno století v nedalekém Týnci nad Sázavou. Bočnice obohatí železniční sekci lešanského muzea.
Posázavský pacifik neboli železniční trať 210 z Prahy do Čerčan vedoucí podél Vltavy a posléze Sázavy je jednou z vůbec nejslavnějších lokálních tratí na českém území. Znají ji určitě i mnozí návštěvníci Vojenského technického muzea Lešany, vždyť vede jen kousek od areálu, na druhém břehu řeky. Výlet Posázavským pacifikem do lešanského muzea (vystupuje se v zastávce Krhanice) je příjemnou letní vyjížďkou se smysluplným cílem.
Součástí trati, která vznikla koncem 19. století, byl také ocelový most v nedalekém Týnci nad Sázavou. Byl postaven v roce 1896 a zprovozněn o rok později. Most však v posledních letech již nevyhovoval požadavkům na současnou dopravu: jeho šířka byla pouhých 2,2 metru a rychlost jízdy omezena na 30 km/h. Bylo proto rozhodnuto most snést a na jeho místě postavit nový.
Aby na starý most zůstala vzpomínka, rozhodl se Vojenský historický ústav Praha část mostu převzít a umístit ji v areálu VTM Lešany. Jedná se nejen o uchování části technické památky, ale také o výraz sounáležitosti muzea s daným regionem. Dvě bočnice z krajní části mostu proto byly v nedávných dnech odmontovány od zbytku mostu a převezeny do areálu VTM Lešany. Zde budou uloženy a posléze umístěny v železniční sekci muzea. V ní jsou nyní některé historické vojenské vagóny, části mostu tak obohatí expozici dalším typem exponátů a také ji zvýrazní vizuálně.
Přepravu částí mostu včetně dodání jeřábu uskutečnili příslušníci Agentury logistiky – Centra zabezpečení zahraničních operací a mimořádných stavů Pardubice, bez jejichž pomoci by celá akce nebyla realizovatelná. Stejně tak patří dík Vojenské policii a Policii ČR z Týnce nad Sázavou za doprovod.
Z historie týneckého železničního mostu
Dvoupólový železniční most byl postavený v roce 1896, celková délka byla 109,30 m. Při projektování bylo nutné splnit podmínku splavnosti řeky pro voraře. Proto byl most vyprojektován jako kombinovaný s jedním kamenným pilířem, dvojicí kamenných opěr a dvojdílnou ocelovou mostní konstrukcí. Ocelové nýtované mostní konstrukce měly délku 52,35 metru. Osa mostu byla přímá a kolmá k toku řeky. Ocelovou mostní konstrukci dodala firma Pražské akciové strojírny.
I přesto, že byl most určen pouze pro železnici, byl hojně využíván dělníky z brodeckých továren, kteří si tak krátili cestu za prací. I když byl vstup pro pěší zakázán, zaměstnanci dráhy chodce trpěli. Změny nastaly během druhé světové války, kdy byl most nekompromisně střežen vojáky Wehrmachtu.
Kvůli dělníkům byl vyjednán kompromis, díky němuž byla na železniční most v roce 1942 zavěšena dřevěná lávka. Bylo pamatováno i na hašení případného požáru vzniklého od jisker parních lokomotiv. Za tím účelem byl most vybaven dřevěnými bárkami s vodou. Takto most sloužil až do 60. let 20. století, kdy byla vedle železničního mostu vystavěna betonová lávka.
Nový most přes Sázavu je opět ocelový, s rozpětím 2 x 53,4 metrů a bezstykovou kolejí. Posunutím základové spáry pilíře hlouběji proti současnému stavu byla také zajištěná ochrana proti možnému podemletí při povodních. Nový most má mostní průjezdný průřez 2,5 metrů. Životnost nového mostu by měla být stejně jako u starého zhruba 100 let.