Narodil se v Odolené Vodě (nedaleko Kralup nad Vltavou) 1. prosince 1914. Po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil vojenskou prezenční službu u lehkého dělostřelectva. V Litoměřicích následně absolvoval školu pro důstojníky v záloze. Jako podporučík dělostřelectva v záloze byl přijat v roce 1937 na Vojenskou akademii v Hranicích. Poté nastoupil službu u dělostřeleckého oddílu 84 v Týně nad Vltavou. Po okupaci Československa získal úřednické místo v Praze. Protektorát Čechy a Morava opustil v dubnu 1940 tzv. balkánskou cestou přes Maďarsko a Jugoslávii a v červnu 1940 byl již v řadách čs. dělostřeleckého pluku 1 ve Francii.
Po pádu Francie se mu podařilo odplout do Velké Británie. Jako nadpočetný důstojník byl zařazen do tzv. velitelské zálohy, kde sloužili důstojníci na pozicích mužstva a poddůstojníků. V mezičase absolvoval řadu odborných kurzů, mezi nimi i proslulý kurz útočného boje ve Skotsku a následně parašutistický kurz v Ringway. V kurzech dosahoval vynikajících výsledků a nadřízení jej vysoce hodnotili pro osobní vlastnosti i velitelské schopnosti. Po reorganizaci československé jednotky na obrněnou brigádu se stal velitelem Lehkých dílen 3. Prošel boji u přístavu Dunkerque ve Francii a do Československa se vrátil v květnu 1945.
Po únorovém převratu byl z Vysoké školy válečné přeložen k dělostřeleckému pluku do Prešova, následně do Ruzyně a předčasný závěr slibné vojenské kariéry jej zastihl v Hlučíně. V roce 1950 s největší pravděpodobností napomohl k úspěšnému útěku do emigrace generálu Janu Studlarovi, svému někdejšímu veliteli z Velké Británie. Následovalo propuštění z armády, zatčení Státní bezpečností a pobyt v Táboře nucené práce Mírov. Po propuštění pracoval s podlomeným zdravím u pozemních staveb. V květnu 1953, v pouhých 38 letech, zemřel na otravu krve následkem úrazu.