Krátce po návratu do vlasti byl 22. ledna 1919 odeslán na Těšínsko, kde se účastnil bojů s Poláky. Poté působil v Praze jako velitel čety Hradní stráže. V květnu odjel jako velitel roty na Slovensko do války s Maďary. Poté byl odeslán do francouzské vojenské akademie v Saint‑Cyru. V říjnu 1925 se stal posluchačem pražské Válečné školy, poté byl štábní kapitán Ladislav Preininger zařazen jako důstojník generálního štábu a krátce nato se stal pobočníkem generála Louise Fauchera, náčelníka Francouzské vojenské mise. Po splnění náročných povinností pobočníka se po dalších funkcích začal věnovat nové specializaci – útočné vozbě. U této zbraně jej zastihly i události podzimu 1938 a březnová okupace zbytku Československa německou armádou.
Pro bývalé důstojníky čs. armády bylo nutné vytvořit narychlo nová pracovní místa ve státní správě. Ladislav Preininger se tak v září 1939 stal odborovým radou na Ministerstvu sociální a zdravotní správy. Stejně jako mnoho dalších vojáků a legionářů se i on s nacistickou okupací nikdy nesmířil. Kvůli svým celoživotním postojům a lásce k vlasti, za kterou jako jeden z prvních bojoval v minulé válce, se ihned zapojil do odbojového hnutí.
Mnoho důstojníků se začlenilo do vojensky organizované odbojové skupiny Obrana národa. Ladislav Preininger byl členem ústředního vedení této organizace. Pro svou rozsáhlou protiněmeckou činnost byl na konci července 1941 zatčen gestapem a vězněn na Pankráci. Na konci září se stal zastupujícím říšským protektorem nechvalně proslulý Reinhard Heydrich. Svou okupační politiku zahájil vyhlášením stanného práva a zatkl předsedu vlády Aloise Eliáše. Další den nechal popravit nejvyšší představitele Obrany národa. První říjnový den roku 1941 bylo v jízdárně ruzyňských kasáren popraveno dalších 12 vysokých představitelů bývalé československé armády. Mezi popravenými hrdiny odboje byl i Ladislav Preininger.