Skutečný zlom nastal v noci z 20. na 21. srpna 1968. V tu dobu se nacházel na vojenském cvičení v terénu. Když se v průběhu noci vrátil na velení okruhu, podílel se na přípravě několika protestních dopisů sovětským velícím generálům. V dopisech autoři označovali akci vojsk pěti států Varšavské smlouvy za okupaci, za pošlapání samostatnosti, suverenity a svobody a vyzývali vojska k opuštění republiky. Generál Procházka ignoroval rozkaz ministra národní obrany Martina Dzúra poskytovat pomoc okupačním vojskům. Naopak pod jeho velením se na útvarech konaly přípravy k odporu, poskytovala se pomoc legálnímu čs. rozhlasovému vysílání či ohroženým osobám a získávaly se zpravodajské informace o interventech.
Stanislav Procházka se narodil 13. dubna 1922 ve slovenských Medzilaborcích. Byl ale národnosti české. V roce 1947 se stal vojákem z povolání. Po tříletém studiu Vojenské akademie M. V. Frunzeho v Moskvě vystřídal řadu významných velitelských funkcí. V říjnu 1961 byl jmenován do hodnosti generálmajora. Znovu odjel roku 1962 na dvouleté studium do Moskvy. Po 21. srpnu 1968 opakovaně při jednáních se sovětskými velícími generály protestoval proti okupaci. A již v prosinci téhož roku byl odvolán z funkce, předán do kádrové dispozice a dočasně určen do funkce náčelníka katedry operačního umění Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně. Koncem roku 1969 však musel znovu do kádrové dispozice a v dubnu 1970 do zálohy.
Pak mohl vykonávat jen podřadné profese. Na počátku normalizace bylo proti generálovi Stanislavu Procházkovi vedeno trestní stíhání pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele a roku 1971 byl degradován. Vyšetřování bylo nakonec v roce 1972 zastaveno. Stanislava Procházku v dalších letech sledovala a rozpracovávala Státní bezpečnost. V prosinci 1989 se zapojil do činnosti organizace perzekvovaných vojáků Sdružení vojenská obroda a v květnu 1992 jej prezident Václav Havel povýšil do hodnosti generálporučíka v. v. Stanislav Procházka zemřel 17. dubna 2010.