Vznik 3. čs. střeleckého pluku „Jana Žižky z Trocnova“

V sobotu 15. března si kromě smutně proslulého výročí okupace českých zemí nacistickým Německem můžeme připomenout i událost spjatou s výstavbou vojsk čs. legií v Rusku. Ve stejný den totiž uplyne již 108 let od založení 3. československého pluku „Jana Žižky z Trocnova“.

Počátky třetího pluku byly položeny již v říjnu 1916, kdy vznikl u 1. čs. střeleckého pluku třetí prapor. Po krátkém výcviku v Remčicích byly první dvě roty nového praporu přestěhovány do vesničky Treskyně (ukr. Triskyni), kam poté směřovaly i další dvě roty. V době jejich příchodu čítal prapor 891 mužů, jimž velel pplk. Nikolaj Petrovič Mamontov.

Nově vzniklý prapor měl svá specifika, jimiž se od ostatních jednotek 1. pluku odlišoval. V prvé řadě byl takřka od počátku považován za základ dalšího pluku, a tak ho jeho příslušníci nazývali 3. plukem dávno předtím, než k tomu oficiálně došlo. Navíc se mezi mužstvem, jehož jádro na rozdíl od prvních dvou pluků již ve většině tvořily dobrovolci z řad zajatců, začal poměrně rychle šířit étos novodobých husitů, který velmi podporoval samotný velitel praporu Mamontov. Vojáci tak začali používat pro označení svého (tehdy ještě neoficiálního) pluku čestný přídomek „Jana Žižky z Trocnova“, sebe označovat za „střelce Jana Žižky z Trocnova“ a kromě bíločervených stužek typických pro legionáře se pro ně staly charakteristickými černé nárameníky s rudým kalichem, husitské vlajky a další předměty inspirované husitskou historií. S husitstvím byly spjaty i různé aspekty jejich kulturního života: za hymnu byl vyvolen husitský chorál Kdož jste boží bojovníci, časopisy vydávané jednotlivými rotami byly pojmenovány Táborita, Palcát apod. Ze strany dalších jednotek byly praporu občas vyčítány až sklony k planému vlastenčení a malichernosti.

Na oficiální rozšíření praporu na pluk si jeho příslušníci museli počkat až do 15. března 1917, kdy bylo rozkazem vrchního velitele přikázáno rozšířit čs. střeleckou brigádu na tři pluky. Na jeho základě byl z třetího praporu 1. pluku vytvořen 3. čs. střelecký pluk o osmi rotách, k nimž měly být připojeny ještě oddíly písařský, neřadový, oddíl jízdních ordonancí a plukovní hudba. K 14. dubnu 1917 evidoval nový pluk celkem 1 008 mužů (fakticky jich však v důsledku nemocí, zdravotních i pravidelných dovolených a služebních poslání bylo 934). Velitelem byl jmenován opět pplk. Mamontov.

Pluk dostal do jména čestné přízvisko „Jana Žižky z Trocnova“ a oficiálně se stal první jednotkou, jež začala nosit čestné pojmenování s husitskou tematikou. Později přijaly čestná jména inspirovaná husitskou historií i první dva pluky (1. čs. střelecký pluk užíval přídomek „Mistra Jana Husi“ a 2. čs. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“). Po bitvě u Zborova a následném rozšiřování čs. vojska na armádní sbor obdržel husitský přídomek („Prokopa Velikého“) ještě 4. čs. střelecký pluk, zatímco 1. čs. dělostřelecký oddíl přijal název „Husitský Jana Žižky“ (později 1. čs. dělostřelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“). Tyto jednotky byly s prvními třemi střeleckými pluky sloučeny do 1. čs. střelecké divize „Husitské“. V červenci 1918 získal husitský přídomek ještě 1. jezdecký pluk „Jana Jiskry z Brandýsa“.

Po svém založení pluk opustil Treskyni a čekal na své povolání na frontu, jež obdržel 16. června 1917 (výjimkou byly čtyři výzvědné roty, které odjely na frontu již dříve). Byl zde spojen s dalšími pluky brigády a zúčastnil se slavné bitvy u Zborova 2. července 1917. S brigádou následně prodělal i tzv. tarnopolský ústup, během nějž se vyznamenal především v bojích u Domamoryčů. V září 1917 byl stejně jako ostatní jednotky brigády včleněn do svazku nově utvořené 1. čs. střelecké divize „Husitské“. S ní zažil ústup z Ukrajiny v únoru a březnu 1917. Po dohodě v Penze se sovětskými úřady o transportu odzbrojených legionářských jednotek po magistrále do Francie byl na své cestě do Vladivostoku zastaven u Čeljabinsku, kde měl podíl na tzv. Čeljabinském incidentu, jenž vedl k otevřenému nepřátelství se sovětskou vládou.

Zapojil se pak do bojů Čeljabinské (později i Západní a Uralské) skupiny a podílel se např. na dobytí Čeljabinsku, Trojicku, Zlatoustu a Jekatěrinburku. Později byl nasazen převážně na uralské frontě na severním Urale. Po stažení čs. jednotek z fronty dostal za úkol obranu magistrály v oblasti Irkutska. Dne 9. ledna 1920 jeho jednotky společně s částmi 2. a 4. pluku odzbrojily vojáky atamana Semjonova, kteří chtěli zničením Bajkalských tunelů zastavit čs. evakuaci. V březnu 1920 odplul pluk do vlasti dvěma transporty z Vladivostoku. První, 19. transport, vyplul na lodi Madawasaka 12. března 1920 přes Singapur, Suez a Terst, druhý, 20. transport, opustil Vladivostok 13. dubna 1920 na lodi Mount Vemon, jíž později kvůli poruše nahradila loď America. Jeho cesta vedla přes Panamu, San Francisco, Norfolk do Terstu. V Československu se oba transporty spojily 16. srpna 1920. Po unifikaci byl pluk zařazen do čs. armády jako 3. pěší pluk Jana Žižky z Trocnova.

Petr Matějček