František Petřík / 26. 10. 1908 - 16. 6. 1985

František Petřík / 26. 10. 1908 - 16. 6. 1985

16. 06. 2025

František Petřík, důstojník československé armády a příslušník protektorátního vládního vojska, se za druhé světové války vyznamenal odvážným přechodem k partyzánskému odboji v Itálii. V roce 1944 vedl skupinu 33 mužů, kteří se spojili s italskými partyzány a aktivně bojovali proti fašistickým silám v rámci 3. garibaldiovské divize Lombardia Aliotta. Účastnil se řady bojových akcí, včetně smělého přepadu kasáren ve Vogheře, a jeho jednotka sehrála významnou roli při jarní ofenzívě 1945. Za své hrdinství byl vyznamenán několika československými i italskými medailemi a jeho činnost patří k nejvýznamnějším kapitolám československého odboje v zahraničí.

Narodil se v rodině zahradníka na dobřenickém zámku. Otec se však nevrátil z bojů 1. světové války. Po maturitě na pardubické reálce v roce 1930 nastoupil voj. prez. službu u čáslavského p. pl. 21. Do civilu se vrátil v březnu 1932 v hodnosti čet.asp., ale již v srpnu téhož roku byl přijat jako frekventant do VA v Hranicích.

Po úspěšném ukončení akademie nastoupil 1. 7. 1934 jako por.pěch. službu u hran. prap. 3 v Žamberku. U tohoto útvaru sloužil až do března 1939 s výjimkou dvou krátkých období, kdy se ve funkci vojenského stavebního dozoru podílel na výstavbě opevnění v oblasti II. sboru (především v Krkonoších). Po zrušení čs. armády byl 1. 7. 1939 dekretem včleněn v hodnosti npor. k protektorátnímu vládnímu vojsku. Sloužil u 1. roty 7. praporu v Josefově.

S tímto útvarem odešel v květnu 1944 do severní Itálie, kde také 19. 9. 1944 začala z iniciativy šrtm. Jaroslava Zvoníčka více než sedmiměsíční partyzánská odysea 33 mužů 7. praporu vládního vojska v čele s hejtmanem (kpt.) Františkem Petříkem. Ti zběhli ze strážního stanoviště v noci z 18. na 19. 9. na jižní straně Pádu, kde střežili budované protiletadlové palebné postavení. Byli kontaktováni partyzány, kteří podléhali velení zóny Oltre-Po Pavese, v jejímž čele stál dr. Pietro Italo („Eduardo“). Ve smluvenou dobu přijeli partyzáni pro vládní vojáky a odvezli též 3 protiletadlové 20mm kanóny, 1 lehký a 1 těžký kulomet, granáty a množství munice a jiného materiálu. Bohužel na stanovišti nebyl z mnoha důvodů čas na fingování obvyklého „přepadu“ a tak německé hlídky na protějším břehu Pádu vypověděly, že čeští vojáci odjeli s partyzány, aniž by se bránili střelbou. Bývalí vládní vojáci již záhy využili v bojích po boku italských partyzánů rychlopalné kanóny. Na druhé straně se podíleli i na odvážných akcích, kdy například při přepadu kasáren Vittoria Emanuela ve Vogheře 5. 10. 1944, čtyři čeští vojáci spolu s dvanácti italskými partyzány použili v rámci lsti ukořistěné německé uniformy a v kasárnách zajali 58 nepřátelských vojáků a zmocnili se značného množství zbraní. Skupina kpt. Petříka a jeho zástupce šrtm. Jaroslava Zvoníčka bojovala v rámci garibaldiovské 3. partyzánské divize Lombardia Aliotta v Ligurských a Emilských Appeninách jižně od Pádu po boku italských partyzánů až do konce války, kdy se k ní začali přidávat i slovenští vojáci. Bojové osudy skupiny, zvláště těžké zimní období a účast na jarní partyzánské ofenzívě tvoří jednu z nejslavnějších kapitol historie čs partyzánů v Itálii. Po skončení války se příslušníci oddílu stali součástí policejní roty Čs. samostatné brigády v Itálii, s níž se v červenci 1945 vrátili do vlasti.

Zde začínal kpt. Petřík jako velitel pěší roty v Šumperku, krátce působil na MNO, potom opět v šumperské posádce a v roce 1951 byl jmenován zástupcem velitele praporu pro technické věci v posádce Milovice – Mladá. V polovině 50. let byl přeložen do Prahy, kde působil jako pedagog na vojenských katedrách VŠE a VŠCHT. Po dovršení věku 55 let odešel v roce 1963 v hodnosti podplukovníka do výslužby. Poté se věnoval shromažďování údajů o činnosti čs. partyzánů v Itálii v letech 1944–1945, které později předal do Vojenského historického ústavu v Praze.

Vyznamenání:

  • Československý válečný kříž 1939;
  • Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem;
  • Čs. vojenská medaile Za zásluhy I. stupně;
  • Jánošíkova medaile;
  • Odznak čs. partyzána;
  • italská vyznamenání Garibaldi a Zavatarello;

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů (Vojenský historický ústav Praha, 2005).

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…