V neděli 8. března se v Sokolovu uskutečnil pietní akt 

V ukrajinské obci Sokolovo zástupci místního muzea a městských samospráv uctili památku československých vojáků, kteří zde v březnu 1943 statečně bojovali. U kříže, který stojí na místě pravoslavného kostela, při jehož obraně padl velitel 1. roty nadporučík Otakar Jaroš, položili květiny. 

Hrdinství československých vojáků 1. čs. samostatného praporu, kteří na začátku března u Sokolova neohroženě čelili velké přesile německých jednotek 6. tankové divize, zůstává uchované v historické paměti nejen u nás, ale také v místech, kde se těžké boje odehrávaly. Přímo v obci Sokolovo sídlí Muzeum válečného bratrství, s nímž Vojenský historický ústav Praha spolupracuje.

„Při své loňské návštěvě jsem s ukrajinskými kolegyněmi projednával naši pomoc při obnově zdejší expozice. Muzeum v Sokolovu je z pochopitelných důvodů nyní vyklizeno a uzavřeno, sbírkové předměty jsou uschovány,“ říká ředitel Vojenského historického ústavu Praha brigádní generál Aleš Knížek.

V neděli 8. března 2026 se v obci Sokolovo uskutečnil pietní akt, jehož se zúčastnili starosta města Zmijiv Pavel Golodnikov, jeho zástupce Denis Čelapko a další zástupci městské rady, ředitelka sokolovského muzea Aljona Mirgorod, starosta Sokolovského okruhu Jevgenij Něčiporenko a vedoucí Zmijivského centra veteránů Ruslan Amosov.

Přítomní uctili památku padlým položením květin u kříže, který je na místě, kde stál pravoslavný kostel Zesnutí přesvaté Bohorodice. Právě zde měl na začátku března 1943 velitelské stanoviště a pozorovatelnu nadporučík Otakar Jaroš.

První rota, jíž Otakar Jaroš velel, tvořila předsunutou obranu v Sokolově, druhá měla hájit ves Arťuchovku a třetí obsadila prostor u obce Mirhorod. Dvaadvacetiletá snajperka Marie Ljalková z pozorovatelny přes dalekohled své pušky SVT-40 viděla, jak Sokolovo hoří a přibližují se k němu tanky. Večer se druhá rota nadporučíka Jana Kudliče vydala Sokolovu na pomoc. „Šla jsem do útoku vedle velitele. Když jsme byli uprostřed řeky, Němci na nás spustili palbu. Kudlič byl zraněný, mně o přilbu cinkaly náboje. Na pár vteřin střelba ustala. Zvedla jsem se a vystřílela zásobník směrem, odkud na nás pálili. Najednou bylo úplné ticho," vzpomínala Marie Ljalková, která zlikvidovala kulometné hnízdo a svému veliteli zachránila život. Na půl dne. Zraněného Kudliče mohli odnést na obvaziště. Sanitka, která ho následující den odvážela do nemocnice v Charkově, dostala plný zásah a shořela.

Svůj život v nerovném boji položili i další českoslovenští vojáci, například podporučík Jiří Frank, jenž velel dvěma protitankovým kanónům ráže 45 milimetrů, rotmistr Hynek Voráč, rotný František Valenta, svobodníci Jozef Solanič, Norbert a Walter Lanzerovi nebo vojíni Josef Šeda a Vasil Džumarat.

Čtěte také: https://www.vhu.cz/pripominame-si-vyroci-bitvy-u-sokolova-8-3-1943/