Nová monografie analyzuje specifické „bratrství“ armád ČSSR a NDR

Vojenský historický ústav Praha připravil knižní publikaci, která v několika studiích od českých i německých historiků připomíná poslední dvacetiletí existence Varšavské smlouvy s důrazem na vztahy mezi Československou lidovou armádou a Národní lidovou armádou Německé demokratické republiky.

Publikace nazvaná ČSLA a NLA v rámci Varšavské smlouvy vzešla ze semináře, který se konal na podzim roku 2012 v německé Pustupimi a uskutečnil se v prostorách Vojensko-historického výzkumného úřadu bundeswehru. Editory knížky jsou historici Vojenského historického ústavu Praha Ivo Pejčoch a Prokop Tomek, kteří do ní také přispěli svými texty.

Základním tématem monografie je především posledních dvacet let existence Varšavské smlouvy, tedy období sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Sedmdesátá léta ukazují zdánlivě pevnou fasádu paktu, i přes dojem stability však přetrvávala jistá vnitřní disharmonie, která do jisté míry vycházela i z událostí konce šedesátých let v Československu. Osmdesátá léta pak představují dobu tzv. druhé studené války, ale také již blížící se neodvratný konec celého východního bloku.

Leitmotivem, který se vine jednotlivými příspěvky, jsou zkušenosti Československa a NDR v rámci Varšavské smlouvy. Obě země patřily v paktu v mnoha ohledech za rovnocenné – spojovala je ideologická spolehlivost, také podobná ekonomická úroveň, do jisté míry i regionální sounáležitost – obě země měly hranice se Západem. Na druhou stranu to bylo po mnoha staletích střetávání českého a německého živlu poprvé, kdy byly obě země formálně blízkými spojenci. Jak píší editoři v Úvodu k publikaci, „zvláštnost situace umocňovala skutečnost, že měly bok po boku spolupracovat při obraně velmocenských zájmů Sovětského svazu.“

Příspěvky přinášejí různorodé pohledy na jednotlivé aspekty celé problematiky. Karel Sieber se v textu Československo ve Spojeném velení Varšavské smlouvy věnoval otázce vlivu velení ČSLA na strategii a chod celého paktu. Zajímavé jsou v tomto směru snahy jednotlivých zemí posílit svůj vliv na směřování paktu – ovšem hegemonie Sovětů byla zcela jednoznačná. Příspěvek Prokopa Tomka Společná cvičení NLA a ČSLA se věnuje cvičením, která byla v podstatě jedinými viditelnými vojenskými vystoupeními spojeneckých armád (pomineme-li ovšem operaci Dunaj, tj. násilné obsazení Československa v roce 1968). Smysl těchto cvičení nebyl jen vojenský, ale také politický a propagandistický.

ČSLA a NLA se také coby armády početné a nacházející se v „první linii“ měly aktivně podílet na vedení jaderné války v případě konfliktu mezi oběma světovými bloky. K tomuto tématu se váže příspěvek Ivo Pejčocha Nosiče jaderné výzbroje v Československé lidové armádě. Daniel Povolný pak ve svém textu Národní lidová armáda NDR a invaze do ČSSR v srpnu 1968 – účast nebo neúčast podrobně rozebírá roli, kterou východoněmečtí vojáci hráli při invazi.

Příspěvky německé strany reprezentuje nejprve text Fritze Minowa Národní lidová armáda ve Spojeném velení, který rozebírá pozici Němců ve velení Varšavské smlouvy. Studie Rüdigera Wenzkeho „Bratři ve zbrani“ ve Varšavské smlouvě. Ke vztahům mezi Národní lidovou armádou a Československou lidovou armádou (1956-1990) sumarizuje více než tři desetiletí vzájemných kontaktů obou vojsk. A konečně závěrečným příspěvkem je text Jochena Maurera nazvaný Hraniční úsek ČSSR: Stálý zdroj neklidu v ochraně hranic NDR i po Pražském jaru?, který se věnuje situaci na hranicích od šedesátých let až do devadesátých.

RED