Major i duchovní, který pomáhal českým vojákům

Mezi osobnosti československého vojenského odboje v letech druhé světové války se zařadil i Jiří Maria Veselý, muž, jehož význam jinak spočívá především v duchovní sféře. Od jeho úmrtí právě uplynulo deset let.

Jiří Maria Veselý se narodil jako Leopold Veselý 15. listopadu 1908 v Protivanově na Moravě do katolické rodiny Jana Veselého a jeho manželky Marianny, rozené Kolískové. Po obecné škole vystudoval gymnázium v Olomouci a po maturitě roku 1930 vstoupil do řeholnického řádu dominikánů. V letech 1933 až 1936 studoval univerzitu Angelicuum v Římě a po návratu do Československa se podílel na vydávání Filozofické revue. Během let 1938 až 1940 přednášel na noviciátu v Olomouci, potom odjel do Itálie završit univerzitní studia na katolickou univerzitu v Miláně, kde roku 1941 dosáhl titulu doktora filozofie. V letech války zůstal v Itálii, přednášel a stal se profesorem slavistiky na univerzitě v Miláně.

Když bylo na konci května 1944 z protektorátu do Itálie odsunuto jedenáct z dvanácti praporů vládního vojska, Jiří Maria Veselý rád souhlasil, že se stane smluvním duchovním českých vojáků. Vládní vojsko mu udělilo hodnost majora, Veselý se však nevěnoval výhradně duchovní činnosti, nýbrž navázal kontakty s vládou v Londýně i veliteli partyzánských oddílů v Itálii.

Díky jeho úsilí se podařilo mnoho vládních vojáků, kteří dezertovali ze služby k italskému hnutí odporu, přepravit do Velké Británie, kde vstoupili do československého exilového vojska. Major Veselý, jako respektovaná duchovní autorita a univerzitní profesor, se na konci války účastnil i jednání o statutu československých jednotek v Itálii a jejich návratu do vlasti.

Po osvobození se do vlasti vrátil i Jiří Maria Veselý a roku 1946 se stal převorem dominikánského kláštera u kostela svatého Jiljí v Praze. V poválečném období sepsal s MUDr. Františkem Staudkem první knižní pokus o kritické zhodnocení působení vládního vojska v Itálii – pod titulem Čs. odboj v Itálii 1944-45.

Po komunistickém převratu se stal režimu nepohodlným a roku 1949 byl vtažen do zřejmě vykonstruovaného případu bývalého vládního vojáka Jana Horáčka, v té době dozorce ve věznici Praha-Pankrác. Horáček se snažil ulehčit osud politickým vězňům a vynášel jejich motáky, Veselého požádal, zda by z nich část uschoval. Horáček byl zanedlouho zatčen a později popraven, Veselého vyslýchala Státní bezpečnost. Nebyl sice odsouzen, ale s dalšími duchovními internován v nechvalně známém táboře v Želivi, kde jej drželi od roku 1950 do roku 1955, málem zde zemřel na oboustranný zápal plic a otravu krve.

Po propuštění nemohl vykonávat kněžskou funkci a našel si práci na vykopávkách ve Velehradě. Snažil se zde objevit hrob arcibiskupa Metoděje a opakovaně byl proto sledován StB. V roce 1968 mu bylo umožněno odejít do Itálie, kde přednášel na katolické univerzitě, později vedl archeologické vykopávky pod Bazilikou svatého Petra ve Vatikáně.

Roku 1999 se vrátil do kláštera dominikánů v Olomouci, kde jeho kněžská dráha před téměř sedmdesáti lety začínala. Přes vysoký věk byl stále aktivní a psal odborné studie. Jiří Maria Veselý zemřel 31. srpna 2004, pohřben je v řádové hrobce na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Ivo Pejčoch