„954“: cvičení, které odhalilo vážné nedostaky

Jak vypadala československá armáda v roce 1954, kdy poprvé začala cvičit vedení bojových operací za oboustranného použití zbraní hromadného ničení? Významným způsobem to napovědělo cvičení „954“, které se na území Československa, konkrétně ve výcvikovém prostoru Hradiště, konalo před šedesáti lety.

Když USA a Sovětský svaz začlenily jaderné zbraně do výzbroje svých armád, musely koaliční armády věnovat značnou pozornost teoretické a praktické přípravě generálů, důstojníků, štábů a vojsk. Od jara 1954 probíhal v československé armádě výcvik jednotek za použití ZHN a pokračoval v létě a na podzim se ještě zintenzivnil.

V první polovině července proběhlo štábní armádní operační cvičení na mapách, jako příprava na podzimní cvičení, s námětem průlomu předem připravené obrany nepřítele za oboustranného použití jaderných zbraní. Útočící strana použila jaderné zbraně po prvotním neúspěšném průlomu a při likvidaci obklíčených uskupení nepřítele, zatímco obránce je využíval především při protiztečích s cílem oslabit útočící jednotky a zastavit je na předem připravené čáře obrany. Obě strany počítaly při jaderných úderech s 30 – 50 procenty ztrát živé síly v zasažených jednotkách, s takřka 30 procentními ztrátami na bojové technice a se zářením do 40 rentgenů (povolená denní dávka ozáření je 0,2 rentgenu). Při bojových operacích aplikovali také chemické (yperit, fosgen) a biologické zbraně (komáři nakažení malárií). Útočníkovi se podařilo provést průlom a při rychlém rozvinutí úspěchu zničit 5 divizí nepřítele. Zastavil se však ve druhém obranném postavení hlavního pásma obrany a to díky včasnému přisunutí protivníkových záloh.

Červencové cvičení bylo pouze přípravou velitelů a štábů na sborové cvičení s vojsky uskutečněné v září 1954 svazky a jednotkami 1. vojenského okruhu a některými přímo podřízenými svazky a útvary MNO a letectva. Tématem pro stranu červenou byl průlom připravené obrany nepřítele střeleckým sborem a pro modré organizace vedení obranného boje střeleckou divizí v podmínkách oboustranného použití atomových zbraní. Na straně červené operovaly: 3. střelecký sbor, 12. střelecká a 5. mechanizovaná divize na plných počtech, 11. střelecká divize bez dvou střeleckých pluků a jednoho dělostřeleckého pluku, velitelství 4. tankové divize a štáby pluků divize a její dělostřelecké útvary. Rychlou armádní skupinu tvořily jeden tankový a jeden mechanizovaný prapor. Mezi posilové jednotky červených patřily 1. těžký tankosamohybný pluk (štáb a oddíl těžkých samohybných děl), 21. a 23. těžká dělostřelecká brigáda, 22. minometná a 24. raketometná brigáda. Dále se zúčastnily 82. protiletadlová divize, 51. ženijní brigáda a další svazky a jednotky. Z letectva patřily do tábora červených 5. stíhací letecká divize, 34. bitevní letecká divize bez jednoho pluku a další průzkumné a spojovací jednotky. K vysazení 72. výsadkového praporu byl určen 1. dopravní letecký pluk, kvůli špatnému počasí během cvičení se výsadek pluku neuskutečnil. Celkem se na straně červených zúčastnilo 41 331 osob, 558 děl a minometů, 77 protiletadlových děl, 375 tanků a samohybných děl, 271 letounů, 5 501 aut, 2 306 radiostanic.

Na straně modrých cvičily: 2. střelecká divize s plnými počty, 103. mechanizovaný pluk, 203. protitankový dělostřelecký pluk, 14. dělostřelecký pluk, 42. a 103. protiletadlový oddíl, 63. ženijní pluk, 1. ženijní zatarasovací prapor, 52. pontonový pluk a další jednotky pozemního vojska, z letectva 5. stíhací letecký pluk a 30. bitevní letecký pluk. Na straně modrých se zúčastnilo 13 386 osob, 239 děl a minometů, 17 protiletadlových děl, 77 tanků a samohybných děl, 85 letounů, 1549 aut, 423 radiostanic. Celkem se cvičení zúčastnilo 66 491 osob, přičemž původní kalkulace ze sklonku jara 1954 počítala se 30 000 vojáky.

Cvičení bylo naplánováno a provedeno ve třech obdobích: v prvním od 12. září do 22. září příprava obrany a výchozího položení k útoku a zaujetí výchozí situace vojsky, ve druhém od 22. září do 26. září příprava a organizace útočného boje střeleckým sborem a ženijní zdokonalování obrany, ve třetím od 27. září do 28. září vedení útočného a obranného boje stranami. Při přípravě červených byly prověřovány vojska 3. střeleckého sboru v umění provádět průlom připravené obrany nepřítele v součinnosti s ostatními druhy vojsk, letectvem a výsadkovým vojskem za použití ZHN. Stejná prověrka proběhla i u velitelů svazků a jednotek a jejich štábů všech druhů zbraní a služeb. U strany modrých byla prověřována příprava jednotek 2. střelecké divize v umění vést aktivní a úpornou obranu za použití jaderných zbraní.

V rámci přípravy byly u některých jednotek organizovány zvláštní plukovní cvičení. U 12. střelecké divize provedly její jednotky taktické cvičení na téma „Útok střeleckého pluku v druhém sledu divize s rozvinutím jednotek z chodu.“ Druhá střelecká divize vykonala cvičení se zadáním „Obrana střeleckého pluku za použití jaderné zbraně nepřítelem“ a taktické ukázkové cvičení „Protizteč druhého sledu divize.“ Podobné cvičení uskutečnily jednotky 5. mechanizované divize a tankové jednotky v srpnu téhož roku procvičovali zasazení rychlé skupiny do průlomu a boje v hloubce nepřátelské obrany. Po nich byly probírány otázky pochodu a rozmístění jednotek prostoru soustředění a ve vyčkávacím prostoru. U leteckých svazků a jednotek se prověřoval létající personál a uskutečnil se kurs pro letecké návodčí s praktickým použitím radiostanic. Ostatní druhy vojsk prováděly přípravu na cvičení ve spolupráci se střeleckými útvary a jednotkami nebo samostatně podle svých úkolů. Závěrečnou etapou přípravy bylo velitelsko-štábní v terénu vedené velitelem 1. vojenského okruhu genpor. Otakarem Rytířem a velitelem 2. střeleckého sboru gemjr. Františkem Sedláčkem.

Po přípravě vojsk a prostoru cvičení ve Vojenském výcvikovém prostoru (VVP) Hradiště (východně od Karlových Varů), kde se mělo uskutečnit cvičení „954“, nastal přesun jednotek do určených lokalit většinou po vlastní ose a jenom menší část přijela po železnici. Ty proběhly většinou bez větších problémů. Jenom v několika případech došlo k promíchání pochodových proudů jednotek.

Daleko větším problémem bylo nedodržování předepsaných norem při přesunu stanovených polním řádem. Vzdálenosti mezi proudy a jednotlivými vozidly se nedodržovaly, což by v reálném konfliktu při použití jaderných zbraní znamenalo pro jednotky velké lidské a materiální ztráty. Také pochodová kázeň byla na nízké úrovni. Při přesunu bylo vyřazeno značné množství automobilní a bojové techniky vinou nekázně řidičů. Přesunující se vojska neměla dostatečné krytí PVO a před účinky ZHN. V noci se nedodržovaly zásady maskování a proudy se pohybovaly s plným osvětlením. Tyto nedostatky způsobily, že většina svazků a jednotek zakončovala soustředění v daných prostorech se zpožděním: 5. mechanizovaná divize (velitelství Slaný) dvě a půl hodiny, 2. střelecká divize (Písek) jedna hodina, 12. střelecká divize (Karlovy Vary) pět hodin.

Výchozí situace a operačně taktický zámysl byly modrým stanoveny následovně. Svazkům střeleckého sboru se po přisunutí záloh a po úporných obranných bojích podařilo zastavit postup armády červených. Mezitím druhý sled modrých budoval třetí obranné pásmo a tím vytvořit trvalou hluboko učleněnou obranu. Přejitím do obrany na předem připravené čáře měly jednotky modrých zabránit průlomu strany červených. Pokud by se průlom červených podařil, měli ho modří odrazit druhým sledem a obnovit svoje původní postavení. V pásmu obrany byla plánována a během cvičení i provedena atomová dělostřelecká protipříprava a během protizteče použita jedna atomová puma malé ráže. K dispozici měli modří ještě druhou, kterou použili k zastavení postupu armádní rychlé skupiny červených.

Červení se svojí armádou sestavenou ze tří střeleckých sborů přešli do útoku a postupně ničili jednotky sboru modrého při jeho pronásledování. Zastavili se až na předem vybudované obraně strany modrých. Pokusy o její prolomení schodu jednotkami sboru selhaly, proto přistoupili červení k naplánování útočné operace armády učleněné do dvou sledů. Bližším úkolem bylo prolomit obranu nepřítele a zničit bránící se jednotky v taktické hloubce obrany a dále rozvíjet úspěch ve směru útoku. Armádní rychlá skupina měla být nasazena spolu s druhým sledem již ve druhý den operace. Během útoku mělo být procvičeno překročení řeky (v tomto případě Ohře) z chodu za podpory jednoho výsadkového praporu, kvůli nepříznivému počasí se tento záměr neuskutečnil. Útočnou operaci podporovalo osm plukovních vzletů bitevního letectva a dvanáct plukovních vzletů stíhacího letectva. Na podporu průlomu bylo plánováno shození čtyř atomových pum malé ráže z výšky šesti km na třetí zákop hlavního obranného postavení a na druhé obranné postavení s 20 – 50 procenty ztrát. Cvičení skončilo přesně podle stanoveného zámyslu obklíčením bránících se jednotek modrého.

Přestože jednotky a jejich velitelé a štáby splnili zámysl cvičení, ukázaly se i vážné nedostatky. Velitelé a štáby si zatím plně neosvojili zásady udržení neustálého velení a nepřetržitého spojení v podmínkách použití atomových zbraní, což se vzhledem k vysokému tempu bojových operací jevilo jako zvlášť vážné. Několikrát došlo během přesunu ke ztrátě spojení, velitelé v převážné většině používali linkové spojení a jen zřídka rádiové, přičemž telefonní spojení za použití ZHN se ukázalo jako velice zranitelné.

Zásadním nedostatkem obrany v otázkách velení byla nedostatečná součinnost. Velitelé jednotek a svazků zpravidla pozdě předávali rozkazy a nařízení vojskům a nestarali se o kontrolu jejich plnění. Šlo zejména o mladší velitelský sbor. To zapříčinilo, že obrana byla budována neorganizovaně, pomalu a nezabezpečovala stálou pohotovost vojsk k boji. Podobně jako za přesunu, tak i při pronásledování a za střetného boje vydávali velitelé rozkazy pozdě a nerozhodně a zavinili, že bojová činnost měla živelný charakter. Před útokem se vojáci z povolání málo starali o život vojsk a ne plně organizovali jejich přípravu k boji. Rovněž zapomínali na opatření protiatomové ochrany, protivzdušné obrany a skrytého zaujetí výchozího položení. Během bojových operací ztráceli velitelé spojení s jednotkami a pomalu se orientovali ve složitých situacích. Cvičení také potvrdilo nedodržování požadavků utajeného velení vojskům jak pozemnímu, tak letectvu.

Jak plnili svá zadání jednotlivé druhy vojsk a služeb? Pěchota na provedeném sborovém cvičení ve VVP Hradiště prokázala, že umí útočit i bránit, postupně se zlepšovaly organizovanost, návyky v přípravě a vedení boje. Přeskupení vojsk probíhalo organizovaněji než v předcházejících letech. Naopak mnozí velitelé ještě nepochopili zvýšené nároky na přeskupení vojsk za použití jaderných zbraní a neorganizovali ochranu vojsk před atomovými údery. Skončené cvičení také odhalilo, že velká část vševojskových velitelů neumí prakticky organizovat protitankovou obranu a přenechávají tuto důležitou činnost velitelům rot nebo velitelům dělostřeleckých jednotek. Nedoceňoval se význam maskování, proto bylo snadné odhalit systém zákopů, palebná postaví nebo uskupení vojsk. Vše odhalil letecký průzkum. Střelecké jednotky nebojovaly v těsné součinnosti s tanky přímé podpory a neposkytovaly si vzájemnou pomoc. Doprovodná děla často zůstávala pozadu za bojovými sestavami pěchoty, proto nejednou operovala bez podpory tanků a dělostřelectva. Pěchota si dostatečně neosvojila opatření k protiatomové ochraně a tudíž je ani neuváděla v praktický život. Většina vševojskových velitelů měla teoretické znalosti k jejímu provádění, nedokázali však stanovit konkrétní úkoly průzkumu, rozvinout odmořovací místa a organizovat ženijní opatření. Nedostatečně vedená byla protivzdušná obrana vojsk.

Tankové a mechanizované vojsko splnilo své úkoly vyhovujícím způsobem. Velitelé a štáby zlepšili organizaci přesunů a plánování a vedení boje. Řidiči bojových vozidel prokázali vyhovujícím způsobem umění řídit svá vozidla při nočních přesunech i v boji v horském, těžko přístupném terénu. Stejně jako pěchota osádky bojových vozidel a mechanizované jednotky nebyly dosud plně vycvičeny v protiatomové ochraně. Tankové a mechanizované jednotky nedostatečně plnily požadavky na vedení bojových operací ve vyšším tempu. Pomalu manévrovaly po bojišti a zaostávaly za pěchotou.

Dělostřelecké jednotky v zásadě prokázaly připravenost v útočném a obranném boji, avšak opět nestačily rychlému tempu bojových operací a rovněž protiletadlová obrana se jevila jako nedostatečná.

Cvičení odhalilo vážné nedostatky v letectvu, které bylo do budoucna nutné odstranit. Šlo o: zdokonalení letců, šturmanů a střelců, aby byli schopni plnit bojové úkoly za složitých povětrnostních podmínek a v noci. To znamenalo rozpracování metod boje s nosiči atomových pum ve složité vzdušné situaci, prohloubení spolupráce se vševojskovými svazky za boje a jejich lepší podporu a ujasnění otázek protiatomové ochrany letišť, letištního manévru a jeho materiálního zajištění za použití ZHN.

Ženijní vojsko bylo schopno dobře plnit svoji úlohu při vedení válečného konfliktu konvenčními prostředky, ale již ji nedokázalo zcela naplnit při použití ZHN. Neosvojilo si zcela budování protiatomové ochrany živé síly a techniky ženijními prostředky a v mnoha případech mu k tomu chybělo odpovídající technické vybavení. Zejména ženijní technika sovětského původu byla naprosto nevhodná pro naše podmínky.

Situace ve spojovacím vojsku byla naznačena již dříve, cvičení potvrdilo choulostivost dosud hojně využívaného linkového vedení. Podobně byl hodnocen i týl, jenž výcvikem a materiálním vybavením odpovídal konvenčnímu vedení boje, ale již zaostával při použití jaderných zbraní.

Vzhledem k podmínkám vedení bojové činnosti za použití ZHN, byly zkoušeny i nové organizační prvky v jednotkách, především se kladl důraz na zvýšení údernosti mechanizovaných svazků. Mechanizovanou divizi posílil navíc jeden mechanizovaný pluk a v dělostřelectvu divize místo minometného pluku jeden houfnicový pluk o dvou houfnicových a jednom kanonovém oddíle. Zvýšený počet pluků v sestavě mechanizované divize dovoloval jejímu veliteli vytvářet silné zálohy a současně i předsunuté odřady. Nová organizace dělostřelectva umožňovala vytvářet v bojové sestavě divize dvě plukovní a jednu divizní dělostřeleckou skupinu. Dále zvýšila hustotu a kvalitu dělostřelecké palby. Větší počet kanonů v divizi zaručoval potřebný počet protitankových zbraní. Změnou v organizaci dělostřelectva mechanizované divize se nijak nesnižovala její manévrovací schopnost. Ke zkvalitnění protivzdušné obrany svazků a jednotek vytvořilo velení u pluků protiletadlové oddíly a u divizí a sborů protiletadlové pluky. Výše uvedené změny se během cvičení osvědčily a některé z nich se promítly do nové mírové organizace svazků a jednotek.

Sborové cvičení bylo poprvé provedeno podle nových řádů. Ukázalo, že cvičící vojska si doposud dostatečně neosvojila nové řády a předpisy o protiatomové ochraně vojsk a jejich použití v praxi. Přestože všechny jednotky splnily své úkoly vyhovujícím způsobem, objevily se nedostatky, které bylo v příštím výcvikovém roce nutné odstranit. Bojovníci neovládali budování výchozího prostoru k útoku a obranného postavení nebo organizaci palebného systému a pozorování v obraně za použití ZHN. Rovněž se měl výcvik soustředit na prohloubení součinnosti druhů vojsk zvláště mezi tanky a pěchotou. Dělostřelecké útvary si měly více osvojit zasazení druhých sledů a záloh do boje, tak i včasné rozvinutí jejich bojové sestavy. Protiletadlové dělostřelectvo mělo zintenzívnit přípravu ochrany vojsk jak hlavního uskupení, tak i druhých sledů. Letectvo čekalo procvičování součinnosti s pozemními vojsky a ničení nepřátelských letounů-nosičů atomových pum. V příštím roce se tedy velitelé, štáby, svazky a útvary měli v daleko větší míře zaměřit na vžití nových řádů a jejich uplatnění v praxi a více si osvojit sovětské vojenské umění. Za tím účelem byl vypracován nový plán vědecké práce Vojenské akademie Klementa Gottwalda a Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého na rok 1955 zaměřený na studium protiatomové ochrany vojsk a vedení jejich bojové činnosti za použití jaderných zbraní.

Jak tedy vypadala československá armáda v roce 1954, kdy poprvé začala cvičit vedení bojových operací za oboustranného použití zbraní hromadného ničení? Skoro třísettisícová mírová armáda schopná postavit takřka devítisettisícovou válečnou armádu byla celkem dobře vyzbrojena a vyhovujícím způsobem vycvičena na možný světový konflikt vedený konvenčním způsobem. Tohoto stavu bylo dosaženo za ohromných finančních a lidských výdajů po čtyřech letech, období tzv. urychlené výstavby armády. V těchto letech došlo k výrazné unifikaci československé armády se Sovětskou armádou zaváděním nových řádů a předpisů, unifikací výstroje a výzbroje a rozsáhlou redislokací jednotek na území ČSR. Československé velení bez výhrad přijímalo rozhodnutí z Moskvy a snažilo se je splnit bez ohledu na možnosti armády a společnosti. Podle jasně stanovených pokynů připravovalo armádu na možný světový konflikt v horizontu tří až čtyř let a tomuto snažení podřídilo veškeré další kroky. V polovině padesátých let se však ukázalo, že vynaložené prostředky na tuto výstavbu byly zbytečné. Technika dovážená ze SSSR nebo z dalších lidově-demokratických států případně vyráběná v licenci v ČSR rázem zastarala. Nesplňovala požadavky na ní kladené vycházející z nových podmínek vedení bojové činnosti. Nestačila tempu bojových operací, účinek zbraní nedostačoval soudobým podmínkám a dosavadní technika původem z druhé světové války nechránila vojáky před účinky zbraní hromadného ničení.

Velení armády si tyto problémy uvědomovalo a snažilo se je po domluvě se Sověty řešit. Tempo však bylo příliš pomalé a do konce padesátých let se nepodařilo najít uspokojivé řešení. Přestože se podařilo zvýšit údernou sílu vševojskových svazků naplněním nových typů tankové a obrněné techniky, přechodem ze tří (střelecká, mechanizovaná, tanková) na dva typy divizí (motostřelecká, tanková), zlepšením týlového zabezpečení jednotek nebo snahami zjednodušit systém velení, problémy v armádě přetrvávaly i po celá šedesátá léta minulého století.

Jan Šach