Do sbírek VHÚ zařazeny palebné objekty a sruby z Boletic

Vojenský historický ústav Praha zařadil do svých sbírek čtyři cenné a pozoruhodné artefakty. Jedná se o dva palebné objekty KŽ-3 s věží z tanku T-34/85 a dva palebné sruby KŽ-1. Objekty mají svůj původ v 50. a 60. let 20. století a byly součástí vojenského výcvikového prostoru Boletice na jihu Čech.

Palebný objekt KŽ-3 je poměrně neobvykle vyhlížející objekt, jehož základem je železobetonový podstavec, na který je osazena standardní tanková věž, v tomto případě z tanku T-34 s 85mm kanónem. Celý stacionární palebný objekt byl určen k ničení tanků, bojové techniky i živé síly. Jedna ze dvou věží objektu, který je nyní zařazen do sbírek VHÚ, přitom pochází dokonce z válečného období, druhá věž byla vyrobena po válce.

Pokud jde o srub KŽ-1, v tomto případě se jedná o kulometný palebný objekt, který byl masově vyráběný od 50. let a skládal se z prefabrikovaných rámců a trámů. Šlo o malou pevnůstku pro dva muže, střelce a jeho pomocníka.

Všechny čtyři objekty prozatím zůstávají na svém původním místě v Boleticích. Tankové věže jsou od betonových základen, na něž měly být nasazovány, odděleny. Jsou umístěny jako památníky na dvou kamenných podstavcích.

O tom, jakým způsobem byly objekty objeveny, hovoří kapitán Jaroslav Tůma, zástupce náčelníka Střediska obsluhy výcvikového zařízení Boletice:

„V Boleticích působím jako zástupce náčelníka SOVZ od roku 2011 a zajímám se o historii zdejšího vojenského výcvikového prostoru. V lednu 2014 se mi dostala do ruky kniha Utajená obrana železné opony, kterou napsali M. Dubánek, J. Lakosil a P. Minařík. Na výcvikovém zařízení Podvoří jsou od vybudování střelnic z roku 1972 dvě tankové věže z T-34. Po prolistování knihy o železné oponě a seznámení se s existencí KŽ-3 jsem začal pátrat po tankových věžích KŽ-3 ve VVP Boletice. Spojil jsem se s jedním z autorů knihy, Janem Lakosilem, který pátral ve vojenském archivu a výsledkem bylo přibližné umístění výcvikového objektu KŽ-3 na střelnici bojových vozidel Jablonec. Na jaře 2014 jsem spolu s panem Bohuslavem Gruberem (63), synem stejnojmenného velitele VVP z let 1970-1974, lokalizoval pozici KŽ-3. V červnu 2014 byl také palebný objekt KŽ-3 za přítomnosti velitele SOVZ mjr. Kmetě a pana Lakosila odkryt. Objekt KŽ-3 byl nalezen tak, že by bylo možné ho okamžitě použít. A to pravděpodobně po 55 letech od zakrytí. Uvnitř také ležely 2 kusy nábojnic.

V souvislosti s hledáním objektu KŽ-3 byly pamětníky označeny i přibližné pozice dvou objektů KŽ-1. Jeden, na palebné čáře PS Otice, jsem identifikoval ihned, druhý nalezen nebyl. Podle označeného umístění byl již ženijně zlikvidován.“

Palebný kulometný objekt KŽ-1 byl vyvíjen v letech 1952-54 a jeho vnitřní rozměry byly 180x180 cm, na výšku 195 cm. Souprava pro stavbu objektu obsahovala 18 druhů různých prefabrikátů, celkem bylo pro stavbu a zamaskování potřeba 117 prvků. Hlavní zbraní, kterou obsluha využívala, byl těžký kulomet.

Vstup do objektu byl situován v jedné z bočních stěn a byla zde i chodbička s protitlakovými dveřmi. Objekt poskytoval ochranu dvěma vojákům, ale jako pohotovostní úkryt mohl sloužit pro čtyři vojáky, v nouzi i pro sedm. Objekt byl určen především pro vedení bočních a kosých paleb.

Naproti tomu „tankový“ objekt KŽ-3 byl vyvinut koncem 50. let, v souvislosti se zaváděním moderních tanků T-54/55 do výzbroje ČSLA. Proto vznikla myšlenky využít kvalitní věže ze starších tanků T-34. Věž měla nejen kanón 85mm, ale také spřažený kulomet 7,62mm. Osádku objektu tvořili čtyři muži.

S věží se dalo otáčet ručně i mechanicky, otočení o celou obrátku trvalo zhruba 30 sekund. Rychlost palby dosahovala šest ran za minutu. Pro kanón bylo k dispozici přes padesát nábojů. Při zkouškách však docházelo k silnému zadýmení interiéru, vzhledem k nízké palné výšce byla také po několika výstřelech sežehnuta tráva u objektu, což ho mohlo demaskovat. Objekty armáda do výzbroje v plném smyslu nezavedla, ale byl vydán souhlas s jejich užíváním. V roce 1961 se postavilo 11 objektů, v následujícím roce dalších 20.

Vzhledem k tak malému počtu neobvyklých objektů je tedy fakt, že dva z nich se nyní ocitly ve sbírkách VHÚ, jistě pozitivní.